Svahový kombat
Kombat je kategorie létání, se kterou jsem se seznámil v časopise RC Modely 9/99. Se zájmem jsem si přečetl článek Davida Kyjovského a hned jsem se vrátil o 15 let zpět, kdy jsme s kamarádem "soubojovali" na svazích od Krušných hor až po Ranou. Létali jsme s termickými větroni nebo se svaháky v podstatě podle stejných pravidel. Srazit soupeře na zem a sám se udržet ve vzduchu. Částečné destrukce ér nebo jejich úplné zničení (modely stavěné klasicky z balzy, řebra vyrašplovaná ve svěráku, potažené papírem vylakovaným acetonovým lakem!) nás moc nevzrušovalo, protože vedle docházky na průmyslovku nebyl problém postavit během jednoho týdne kompletní větroň.
Zaujala mě tedy jako člověka chodícího do práce a s rodinou technologie stavby zde popsaná pro avizovanou nezničitelnost modelů.
Modely jsou vyrobeny z z pěnového polypropylénu (EPP). Dělaly se dříve i z polystyrénu (EPS), ale ty moc velkou životnost neměly. EPP je materiál se strukturou podobnou EPS. Na rozdíl od EPS však není křehký. Na omak působí jako pěnová guma. Váhově vychází stejně jako polystyrén. Dá se s ním pracovat podobně jako s EPS. Modely jsou zpevněny samolepící páskou se skelnou výztuží.
Pravidla jsou jednoduchá. V jednom kole startuje skupina pilotů (třeba 5) a během letového času (třeba 20 minut) se snaží srazit modely soupeřů na zem. Po sestřelení si může pilot pro model dojít a zase ho hodit do vzduchu.
Létání je úžasná zábava. Není vůbec jednoduché trefit kamarádovo letadlo a to ještě tak, aby se zřítil až na zem. V zápalu boje se model dostává do situací, ke kterým by při "katolickém" létání nikdy nedošlo. Stalo se mi, že jsem byl tak zaujat efektní srážkou jiných strojů, že jsem našel svoje letadlo místo ve vzduchu až na zemi. Nebo třeba po srážce zhruba v 5 metrech nad kopcem, ze které vycházím vítězně, letím na zádech a po větru ve výšce 3 metry přímo na hranu kopce.
Stroje jsou však obratné (a samokřídla zvláště) a dají se s nimi dělat "psí kusy". Během "soubojování" se nalítá desetkrát více než při běžném poletování.