Za týden už budou Lipence! 

Příští víkend už bude setkání větroňářů v Lipencích!

Doufám, že se mi podaří vzít si na pátek dovolenou. A taky že bude nějaké příjemné počasí!

Zítra už začínají aerovleky v Lipencích!  

Zítra už začínají aerovleky v Lipencích!!

Zítra mám dovolenou. Baterky už mám nabité, ještě sbalím ...

Když kontroluji Luňáka, tak jsem při prohlížení kabeláže zjistil zbělání kousku izolace na černém kablíku jednoho z přívodů napájení do přijímače kousek od konektoru. Raději vyměnit! Jdu do krabice, kde mám konektory a kablíky a ouha, přihrádka je prázdná. Chtěl jsem jet do Prahy už dnes. Co teď? Kablík dnes už nikde nekoupím, otravovat kluky z klubu se mi nechce. Nebo se na to vykašlat? To ne! To bych neměl v Lipencích klid. Ráno odvezu ženu do práce do Ústí, u Řípy koupím kablíky, doma vyměním, v klidu naložím a hurá do Prahy. A ještě to zkusím vzít přes Ranou, zda tam bude něco k vidění.

Zítra jedu na Ranou  

Zítra pořádají Terezínští setkání větroňářů na Rané.

Jsem z toho ale trochu rozpačitý. Z nikoho jsem nedostal, kdo tam pojede. Nevadí. Já to mám kousek (30 km) a tak je to pro mě téměř povinnost tam jet. Počasí možná vyjde. Sice hlásí přeháňky, ale vítr by měl foukat z příznivého směru. Otázka je kolik bude foukat. Kdyby to bylo alespoň 6 m/s (horní předpovídaná rychlost větru), tak by to bylo dobré.

Pro případ bezvětří jsou slíbené aerovleky na ploše aeroklubu Raná, ale to byly loni slíbeny také (dokonce i naviják), ale skutečnost byla jiná. Viz Slet na Rané .

S optimismem jde vše lépe  

Začátek akce Makety a polomakety větroňů je v 9 hodin, ale to mi připadá od organizátorů - MK Terezín jako úplně bláznivý nápad. Vyjíždím až po desáté a vzhledem k panujícímu počasí to je brzy až až. Prakticky celou dobu jedu v dešti a mraky lízající hřebeny Středohoří nevypadají moc optimisticky.

Když sjiždím do roviny kolem Loun, vypadá to už trochu lépe. Sice koukám na Ranou skrz clonu deště, ale nařídil jsem si na dnes optimismus a tak mě ten pohled nemůže zlomit. Navíc tady fouká. Sice slabé 4 m/s, ale fouká. Myslím na předpověď počasí, která dává "až" 6 m/s.

Zajíždím pod kopec, ale tady je pusto. Jen dva Poláci pobíhají po cvičné louce s padákem. Na letišti vidím zaparkovaná auta a nějaké lidi. To budou kluci. Jedu tedy na letiště.

Ty automobily a lidé na letišti, to je slezina majitelů aut Citroën. Ale jsou tu i kluci. Ve vzduchu vidím dva modely. Obojí jsou elektrolety a jen jeden je maketou větroně. Poznávám několik tváří z létání aerovleků, ale všichni mají modely schované. Je zataženo.

I pod zataženou oblohou to nosí. Nakonec oba piloti sedají a dává se do drobného deště.

Schovávám se do baráku. Prohlížím si modely a dílnu Českolipských, kteří zde mají letní modelářský tábor.

V poledne vyhlašují organizátoři akce ukončení akce. Moc to nechápu. Vždyť počasí se právě touhle dobou láme.

Déšť ustal a vypadá to, že pršet už nebude. Kluci prý budou vlekat. Pro mě však není žádný vhodný vlečný stroj. Mám moc těžký model. Domlouváme se na kanálech a já vyrážím zase pod kopec na průzkum. Na ploše letiště je prakticky bezvětří, ale pytel na vrcholu Rané nějaký vítr indikuje.

Na louce pod kopcem jsem úplně sám. I tady je bezvětří. Ale já mám dnes v programu optimismus. Nechávám model v autě a škrábu se nahoru na kopec, abych zjistil odkud a jak fouká.

Během výstupu mě optimismus trochu opouští. Už jsem v sedle a nefoukne ani trochu. Přitom kouř z elektrárny krásně leží. Až při stoupání ze sedla cítím vítr a úplně nahoře na hřebeni fouká možná 5 m/s.

Sbíhám pod kopec dát dohromady Luňáka. Přijíždí další modeláři, s polomaketou však nikdo. Objevují se první padáčkáři.

Když se se vší bagáží škrábu nahoru na kopec, cítím už pod sedlem solidní vítr. Původně jsem chtěl jít až na hřeben, zůstávám však v sedle. Fouká pěkně proti kopci. Jsme tu s modely čtyři. Koukám, jak si ve vzduchu vedou menší modely.

Vítr stále zesiluje a když vidím, že se kluci bez problémů drží, nechávám si Luňáka hodit z úbočí nad námi. Krátké osahání prostoru kde všude to pro mě dostatečně nosí a může se řádit.

Nosí to pěkně, jen dolů se nedá, protože dole to moc nefouká. Po dlouhých měsících jsem s Luňákem na pořádném svahu a tak si to užívám. Trochu akrobatím ale hlavně se kochám průlety k potěše své i procházejících turistů.

Po hodině létání si říkám, že přistanu a trochu si odpočinu. Ale to jsem nemusel ani koukat na hodinky. Vítr najednou vadne. Nepřichází ale žádná termická bublina a tak se všichni propadáme stále níž a níž. Chystám se rychle na přistání. Budu sedat na loučku těsně pod sedlem. Musí to vyjít, jinak se propadnu níž, kde není vhodná plocha a budu muset sedat naslepo někde daleko pod kopcem. Zastavuji lidi co jdou po cestě ze sedla a nalétávám v traverzu s vysunutými brzdami. Je to vysoko. Zatahuji brzdy a rozjíždím Luňáka do druhého náletu. Brzdy ven. Uvědomuji si, že musím přitlačit, abych měl na podrovnání. Hodně přibržděný model se potom ve výšce dvou tří metrů propadne. Tlačím tedy, ale jak jsem nalétával podruhé a ztratil nějakou výšku, tak mi připadá, že jsem už na dolní hranici vhlédnuté loučky. Teď už ale nejde nic dělat, než manévr dokončit. Podrovnávám a model si s malým dojezdem sedá do trávy. A je přesně v ose loučky. Paráda!

Když jdu pro něj, už z dálky vidím v trávě kámen veliký jak pytel brambor. Kdybych sedal jen s maličko větším pravým náklonem, tak už nemám kus křídla.

Kluci dole na letišti vlekají. Mají vysekaný kus letištní plochy.

Tahají tak sto stopadesát metrů nad úroveň sedla a je vidět že se i drží. Později se objevují pod kopcem další lidi z letiště s modely a létají dole z tréninkové louky.

Hustota provozu (modely, padáky) byla dnes mírná. Předpověď počasí i deštivé dopoledne asi odradila. Jsem tady zvyklý ne větší zahuštění provozu. Dnes se žádný stres z tohoto důvodu nekonal.

Schodli jsme se ale z kluky, jak nepříjemné je, když se padák či rogalo přiřítí zezadu, kam my při létání nevidíme. To se dnes stalo několikrát a je to potenciálně dost nebezpečná situace. Přitom by stačilo, kdyby na nás ze vzduchu houkli.

Já už jsem zůstal na zemi. Vítr už nezesílil. Bylo to poznat i podle toho, že ze vzduchu zmizely padáky. V půl páte jsem se sbalil, sešel dolů, rozložil Luňáka a jel domů.

Z celé akce mám rozpačitý dojem. Terezínští akci oficiálně odpískali ve 12 hodin. Připravili mě tak o možnost využití pojištění od Svazu modelářů, kterým jsem krytý jen po dobu konání akce. Začátek v 9 hodin je nesmysl. Kdo by chtěl přijet z větší dálky, musel by vstávat v šest! Kapitolou sama pro sebe je dostupnost informací o akci. Kdo přijede? jaká vlečná bude k dispozici? Jak budou zajištěny kanály? To se asi v dnešní době nedá dělat po telefonu. Lidé se maily ptají mě, protože u mě na webu je o akci zmínka, a zjišťují, zda má cenu na akci přijet létat nebo přijet s rodinou na výlet podívat se. Po loňské zkušenosti i po tom, jak to vypadalo letos si nedovolím někoho na akci lákat.

Umístění této akce v kalendáři je tak pro mě jen impulsem vyrazit na Ranou a doufat, že tam potkám kamarády. Samotné létání je ale čistě individuální záležitostí a mohu spoléhat jen na sebe tak, jako při kterémkoli jiném létání. Stálo to ale za to. Vyplatilo se být optimistou a počkat. Ta hodina pěkného polétání byla super.