Seznámení 

Je dobré vidět a vědět, jak vypadá normální let modelu. Pozorováním letu jiných pilotů se dá leccos naučit, leccos pochopit. Koukat na let jiného modelu (a modeláře) je třeba se naučit, také to chce nějakou zkušenost, čas. Možná vám pomohou komentovaná videa.

Let s větroněm 

Na tomto videu je vidět létání s větroněm ve slabých podmínkách - slabý vítr až bezvětří, žádné termické stoupavé proudy. Takové podmínky jsou vhodné pro zálet modelu, pro první seznamování s vlastnostmi nového modelu, pro jeho seřizování.

Aby model takto letěl, musí si ho pilot vytrimovat tak, aby model letěl co možná nejdéle samostatně, a zásahy do řízení musí být jemné ale včasné.

Vzkaz začínajícím pilotům: Je dobré vyzkoušet si dva režimy řízení:

• Jeden, kdy se snažíte vést model přesně po zamýšlené dráze. Rovně, když si usmyslíte, že poletíte přímo nějakým směrem, do zatáčky nebo do kroužení napravo nebo nalevo (zkoušet obojí, napravo i nalevo! )
• Druhý, kdy necháte model letět více bez zásahů do řízení (musí být zalétaný a vytrimovaný). Na modelu tak uvídíte, kdy do něj "strčí" nějaký rozruch ve vzduchu, uvidíte, kdy se propadne nebo naopak klesá najednou méně nebo dokonce vystoupá. To je let, kdy máte šanci v budoucnu za lepších podmínek (termické počasí) zaznamenat průlet modelu stoupavým prouděním.

Plyn 

Na tomto videu je vidět létání se školním modelem. Pilot startuje na plný výkon motoru a ani později v průběhu letu výkon motoru skoro nesníží.

Start takového modelu lze uskutečnit i odhozením s vypnutým motorem, použití plného výkonu je ospraveditelné při úplně prvním vzletu.

Pilot po vzletu neusiluje o strmé stoupání ani o akrobatický let, použití tak vysokého výkonu je tak jen zbytečné maření energie v akumulátoru. Model by letěl na poloviční plyn, pilot by neměl takovou "hoňku" s páčkováním. Pilot tak nemůže udržet výšku letu, přímý let i zatáčky se stejným výkonem motoru vedou k letu po vlnovce.

Přistávání na vodě 

Na tomto videu je vidět létání na vodě, létání s plováky. Podmínky pro létání jsou spíše pro zkušenějšího pilota, vítr 3 m/s postupně zesilující až k 5 m/s.

Normálně by se pilot k místu přistání blížil s motorem na volnoběh, ale za větru je třeba postupovat jinak.

Vítr v několika metrech je silnější, než nad hladinou. Je to dáno tím, že je rybník utopen několik metrů pod okolním terénem. Letadlo letící malou rychlosti tak během klesání na přistání vletí náhle do oblasti s menším protivětrem a začne klesat rychleji. Pilot už nemá rezervu energie letadla přitažením klesání zmírnit. Končívá to nehezkým plácnutím do vody, v podstatě letadlo na hladinu spadne.

Honza proto klesá před podrovnáním s mírně přidaným plynem a když vidí, že letadlo začíná klesat rychleji, může více přitáhnout a přivést letadlo do přechodového oblouku a výdrže nad hladinou. Až ve výdrži, kdy letí letadlo těsně nad hladinou, stáhuje plyn a nechává letadlo dosednout.

Tento postup umožňuje také lépe zvládnout turbulenci, která za takových podmínek nad hladinou bývá. A tyhle návyky se dají uplatnit i na souši.

(Záběry jsou točeny teleobjektivem a tak je utíkání ze směru při vzletu způsobené větrem šikmo zprava proti směru vzletu přehnaně zdůrazněné. Je to trochu klam. Přímo proti větru jsou na břehu vzrostlé stromy, proto Honza startuje mírně šikmo proti větru.)