První lítání!

Je sobotní dopoledne, v televizi běží olympiáda a venku za oknem to vypadá na pěkný slunečný den. Možná vyrazím ven. Dávám vše (vysílač, baterky v letadle, baterky do foťáku a kameru) nabít.

Po obědě stále pobíhám za okny a touha jít létat se střídá s pochybami. Teploměr na balkoně totiž ukazuje nulu. A já v duchu počítal tak s pěti sedmi stupni. Nula je o hodně méně! Ale ještě jsem letos nelétal a tak se rozhoduji, že přeci jenom vyrazím. Fouká od severovýchodu cca 4 m/s a tak volím Kozly.

Měl jsem obavy z bláta, ale zbytečně. Půda je zmrzlá na kost. Však na vyšších kopcích a vršcích okolo leží ještě sníh.

Další věc, která mě straší je, zda málo nabité baterky vydrží v mrazivém počasí a zda vydržím na mrazu já. První odešly baterky ve foťáku, pak v kameře, potom v telefonu a po necelé hodině lítání spadly baterky i ve vysílači. Létal jsem potom vždy jen takové pětiminutovky, aby se baterka v rádiu vzpamatovala. Fotky jsem dělal kamerou. Její baterku jsem hřál v dlaních a potom to vždy pět minut fungovalo.

Za 1/2 hodiny po mě přijel ještě Roman se svým novým Ocelotem. Můj Ocelot vedle toho jeho vypadá dost zubožený. Však je 4 roky starý a vláčím ho po všech kopcích. Romanův Ocelot má pěknou výraznou kombinaci barev - dole červený, vršek žlutý s červenými doplňky.

Létání je pohodové. Svah dobře nosí a tak můžeme eroplány po obloze prohánět v plné rychlosti.

Kolem páté scházíme s kopce dolů. Dvě hodiny na kopci a jsme pěkně promrzlí.

Cestou domů testuji výkon topení ve svém autě a ohřívám si nad jeho výduchy jednotlivé části těla. Než dojedu domů, jsem rozmrzlý.

Stálo to za to. Už jsem asi to lítání opravdu potřeboval.