Příprava na záběh motoru 
Sněhy venku roztály - doufám že definitivně - a já tak mohu vyrazit na letiště zaběhnout motor.
MVVS doporučuje pro záběh namíchat olej v poměru 1:40. Doporučený olej je Mobil Racing 2T, Shell Racing M. Zítra se půjdu podívat k pumpě (mám to přes ulici), jaké oleje tam mají.
Musím také ještě jednou zkontrolovat utažení a pojištění šroubových spojů aby se mi stroj při záběhu zase nerozložil do stavebnice.
První spuštění motoru
Dnes jsem obvolal, objel a oběhl všechny pumpy v Teplicích abych sehnal olej do motoru. Mobil 1 Racing 2T nebo Shell Racing M nebo nějaký obdobný. Všude mají buď minerální oleje nebo oleje polosyntetické a s nižším výkonostním profilem. Jenom u pumpy Esso na Cínovci mají Mobil 1 Racing 2T, ale za 450 Kč. A navíc to je 15 km tam a 15 zpět.
Poslední štací je pumpa Shell, kterou máme 100 m od domu. Paní u pokladny mi cpala minerální M2T - že si ho lidi hodně berou. Vysvětlil jsem jí, že to mám do letadla a že chci syntetický. To ji zaskočilo. Já si mezitím všimnul, že v regálu s oleji jsou brožurky a jal jsem se je studovat. Brožurka byla barevná, byly na ní vyobrazeny závodní motocykly, ale údajů o olejích pomálu. Konfrontoval jsem tedy informace z brožury s popisy lahviček v regálu, ale to jsem narazil zase na staronový problém. Brýle jsou doma a 2 mm vysoká písmenka jsou pro mě nečitelná. Navíc se mi zdálo, že údaje v brožurce nesouhlasí s údaji uvedenými na obalech olejů. Vzal jsem tedy brožurku a běžel domů k počítači, abych na internetu zjistil, co potřebuji.
Doma jsem zjistil, že brožurka je spíše matoucí. Sepsal jsem si oleje, které odpovídají zadání: syntetika, pro spalování v motoru (2T) a výkonostní třída alespoň API TC , JASO FC (čím výše v abecedě, tím lépe - minimálně tedy C).
Zpátky na čerpací stanici. Zde zadaným kritériím vyhovuje jediný olej. 390 Kč! Ale jsme jenom jednou na světě. U pokladny mě čeká ještě malá přetahovaná s prodavačem: "Ale pane, to je plná syntetika!". "Jo jo" odpovídám. "Je to pro dvoutakty." "Ano, to přesně potřebuji." "Ale stojí to 390 korun!!". Vytáhl jsem čtyři stokoruny a myslel na to, že za chvíli tu budu s kanystrem a budu brát benzín za nula nula nic.
Domů pro kanystr. Za chvíli už u stojanu odměřuji 2 litry benzínu. Prodavač požaduje 59 korun a myslí si asi o mě všelicos.
Běžím zase domů. Je po osmé hodině a já musím ještě připravit baterky pro zapalování. Spájené je mám asi za 15 minut, kablík s konektorem za dalších 10. Ale problém nastává se smršťovačkou. Je asi o milimetr užší než bych potřeboval. Hmoždím se s ní půl hodiny! Koukám sklepním okýnkem ven a sleduji, jak se pomalu šeří.
Druhým problémem je čerpání paliva. To vyřešené opravdu nemám. Musím si vystačit se stříkačkou 20 ml. Na namíchání oleje do benzínu to je dobré. Dvě a půl stříkačky oleje do kanystru ( MVVS doporučuje pro záběh namíchat olej v poměru 1:40) jde natáhnou a vypustit do benzínu jednoduše. Ale to tankování do modelu!
Sbalil jsem kufr s nářadím, vysílač, kanystr s benzínem, a trup bez křídel. Vyrazil jsem kousek za město k rybníku Mexiko. To už bylo hodně šero. Ale předem vybrané místo se ukázalo být mimoděk pro tuto akci jako stvořené. Zatím, co jsem vybaloval, zozsvítila se přímo nade mnou lampa. Uvázal jsem trup provazem za zapíchnutý šroubovák. Stříkačkou jsem natankoval polovinu nádrže. Ještě že jsem měl s sebou hadry, protože jsem byl z přepojování hadiček stříkačka - kanystr a stříkačka - nádrž za chvíli od benzínu řádně upatlaný.
Ještě jednou jsem si pod lampou přečetl návod, nastavil jehly podle návodu. Zapnul jsem rádio, protočil motor, zacvaknul sytič a znovu motor protočil. Nasadil jsem si rukavici, zapnul zapalovanání a zkusil motor prohodit. Nic. Rukavice se ukázala nepraktickou. Sundal jsem ji a zkoušel protáčení motoru dál. Nic. Za vrtuli beru opravdu s respektem. Dobře si pamatuji, jak taková ulitá 6.5 dokázala kopnout. Vypínám zapalování, znovu nasávám palivo a se zapnutým zapalováním se pokouším motor nahodit. Ale vše marno.
Vypínám zapalování a věnuji se pozorování hadiček, zda při protáčení motoru zaregistruji pohyb paliva. V šerosvitu lampy to moc pohodlné není. Benzín se ale evidentně pohybuje směrem ke karburátoru. Stavím model zase na kola, nasávám, zaklapávám sytič, zapínám zpalování a beru za vrtuli. Vrrrrrrrrrrr. Motor zavrčí. Další prohození vrtule. Motor se rozbíhá. Hurá. Chvilku ho nechávám běžet na sytič. Potom přidávám plyn. Sytič se vypne a motor běží dál. Vychutnávám si jeho lahodný zvuk. Zkoušim přidat. Motor se poslušně rozbíhá. Vrtule mohutně zabírá a tráva se ohýbá ještě 20 metrů za modelem.
Měl bych přivřít hlavní jehlu, ale trochu se bojím za velkým diskem vrtule v silném proudu vzduchu manipulovat se šroubovákem. Nakonec se daří a motor nabírá na plný plyn otáčky. Neozývá se však z menších motorů známé ječení. Motor má i na plný plyn pěkný plný hluboký zvuk.
Nechávám motor běžet asi 10 minut a potom ho zhasínám. Je přeci jenom skoro deset hodin a já jsem na kraji města. Balím a spokojený jedu domů. Při ukládání letadla do auta jsem se ještě popálil o tlumič, ale to už mě nemohlo zkazit dobrou náladu.
Záběh motoru
Dnes jsem byl s Extrou poprvé na letišti. Letadlo je už kompletně vybavené.
Na letišti jsem zjistil, že jak jsem vše v trupu vypolstroval a zajistil, tak nejde zavřít kabina. Chci-li zítra letět, tak to musím taky do zítra vyřešit (stejně jako potíže s výškovkou).
Na letišti jsem natočil motor, nachal ho běžet na plný plyn a zkoušel jsem dosah rádia. Zda zapalování nějak neruší. Se zataženou anténou jsem byl 100 m daleko a vše fungovalo. To samé jsem zkoušel v různých otáčkách. S rádiem žádné problémy.
Motor běží asi 20. minutu a já si uvědomuji, že s ním nejsou žádné problémy. Nastavil jsem trysky podle návodu, motor natočil, trysky trochu pošteloval a motor běží dobře na plný plyn, na volnoběh (nezhasíná) a přechody má bez zaškobrtnutí. Nosem nahoru, nosem dolů - vše OK. Když ho zvednu čumákem nahoru, tak má snahu se zvedat. Tah motoru by tedy mohl být přes 6 kg. Proti žhavíku, kde se tomu člověk musí věnovat déle ...
Jen to startování ještě není ono. Mám motor suchý. 5 a 5 protočení před startováním podle návodu mi nestačí.
Před vyběhnutím poslední třetiny nádrže zkouším zhasínání motoru spínačem na vysílači. Motor zhasíná jak má.
Znovu motor nahazuji a dělám pojížděci zkoušky. Model jezdí jak má. Jen mě překvapuje, že se rozjíždí a jede na zvýšený volnoběh. To u žhavíku jsem musel plyn oroštovat, aby se model dal do pohybu.
Motor běžel na necelý půllitřík 1/2 hodiny. Jsem z toho akorát trochu nahluchlý. Paráda je, že se to prakticky nemusí mýt. Ruce mám akorát od trochy benzínu odmaštěné.
Pakárna je stěhovat to na letiště a potom zase domů. Jdu vždycky 3x a musím tedy pokaždé odemykat/zamykat asi 15x auto, dveře do baráku, dveře do sklepa, dílnu .... Zlaté větroně!
Musím opět pochválit mamku. Je jí přes 70 a když jí řeknu: "Vyfoť to takhle, tohle bude v jednom rohu, tohle v druhém ..." tak to vyfotí a je to jak to potřebuji.
Musím přerušit létání a zkontrolovat motor po kapotou
Na dnes jsem si naplánoval kontrolu instalace motoru. Pod kapotu není vidět a já bych nerad aby mě motor opustil za letu. Přeci jenom je to můj první benzín, všichni straší vibraceni a tak je lepší se včas přesvědčit o stavu věcí. Přitom je venku stále krásně! Rozhodnutí mi ulehčuje i to, že musím k mamince dokončit úklid po malování a létání bych už za světla nestihl.
Kontrola vrtule
Vrtule za těch několik letů dostala docela zabrat. A vlastně i při přepravě modelu.
3x si ňafla do země a 2x jsem vjel do vysoké trávy. Když jsem vrtuli prohlížel, tak vypadala zmordovaná. Ale po otření vlhkým hadrem je zas jak nová! Teď ještě zkusit jinou, když o téhle všichni tvrdí, že je to míchadlo vzduchu.
Kontrola motoru
Po sejmutí kapoty motoru jsem přijemně překvapen. Motor, motorové lože i trup jsou čisté.
Jen na spodku motoru u unašeče vrtule je černá hmota. Asi to leze z předního ložiska. Jinak jsou všechny šrouby utažené, vše drží.
Montáž kuželu
Konečně jsem se dokopal k montáži kuželu. Použil jsem plastový kužel JDL.
Docela jsem se při tom vyvztekal. Jeden šroub jsem zaboha nemohl trefit do závitu.
Po ukončení montáže mi došlo, proč dělají variantu s duralovým základem. Na fotce je dobře vidět zprohýbábí desky kuželu.
Kontrola motoru
Po sejmutí kapoty motoru jsem přijemně překvapen. Motor, motorové lože i trup jsou čisté.
Jen na spodku motoru u unašeče vrtule je černá hmota. Asi to leze z předního ložiska. Jinak jsou všechny šrouby utažené, vše drží.
Ovládání sytiče lépe
Teď, když mám sejmutý kryt motoru a počasí mě neláká ven mohu dořešit ovládání sytiče. Nemohu klapku sytiče úplně zavřít. Strkám do ní prstem skrz vstup chladícího vzduchu v krytu motoru. Poloměr klapky vytváří malou páku a bříško prstu je moc měkké. Nedokážu tak klapku zatlačit až do úplně zavřené polohy. Sytič potom nepracuje jak má.
Udělám to asi jako Lumír Moucha z MK Lipence. Ten přidělal k páce sytiče páčku z ohnutého šroubu.
Údržba motoru
Protočil jsem motor aby si natáhl z nádrže nějaký benzín.
Zabraňuje to prý trvdnutí membrány.
Prodřené stínění
Náhodou jsem si všimnul, že stínění kabelu ke svíčce je v místech, kde prochází laminátovým krytem motoru prodřené. Zatím to není po celém obvodu.
To je dost závažná závada. Při úplném porušení stínění to znamená ohrožení činnosti rádia. Stínění je třeba scelit a do zářezu v laminátovém překrytu je třeba udělat průchodu. Třeba z podélně nařízlé hadičky.