Z plováků trsátka

Sobotní ranní létání na rybníku U ploutviček bylo super. Začínali jsme za úplného bezvětří, bavili jsme se filmováním z modelu a lety ve formaci.

Už to máme dost nacvičené a tak ani velká blízkost modelů nás tolik neznervózňuje. Těším se, až nám Karel ukáže, co nafilmoval.

Všichni už vylétali všechny baterky, jsem poslední letuschopný. Karel den komentuje slovy: Nic jsme nerozbili, nikdo to na vodě nepřevrátil, tak to jen jednoduše střihnu, nic zajímavého jsem nenatočil. Zatím, co kluci strkají letadla do aut, já si užívám volnéhio prostoru. Trochu akrobatím a trochu zkouším, co stroj snese. Zkouším letět na plný plyn výkluzové zatáčky, úplně je z toho cítit síla motoru. Natlačím letadlo nad hladinu a na plný plyn ženu letadlo ve výkluzu těsně nad hladinou. Letím proti slabému větru a točím pomalu k sobě. Křídlo je tak deset patnáct centimetrů nad hladinou, letadlo se žene nad vodou, když najednou rána, vidím ve zlomku vteřiny v cákanci kusy bílé hmoty a už ležím na zádech. Letadlo úplně bez plováků. Kalhoty rychle dolů a pro letadlo. Z plováků na letadle zbyly jen kousky hmoty kolem vzpěr, zbytek je nalámaný na vodní hladině. Tak tohle už neslepím!

A příčina? Jak jsem pomalu točil do směru po větru, letadlo s větrem v zádech i při té rychlosti pokleslo o ten kousíček, co letělo nad hladinou, dolů. Vykopnutá směrovka a náraz vody do plováků zešikma už byl jen detail. Rychlost a prda to byla veliká. Nikdo se nedíval, všichni koukali do beden a balili!

(zveřejněno na stránce Létání s Timberem)