Na Miladu

Páteční létání tentokrát nevyšlo, při celodenní bouřce vypadlo zabezpečení na trati, co po ní jezdím z práce, a tak jsem se domů dostal až večer. Skrečovali to i ostaní z SLČS kvůli blátu kolem rybníka. V sobotu jsou všichni na výletech a tak si domlouváme zase až večer. Tentokrát Miladu, tam snad nehrozí utopení auta v blátě.

Milada je velké jezero, celý den fouká a má foukat i večer, tak se těším, že to konečně zkusím i na větších vlnách. Přijíždím na místo půl hodiny po dohodnutém termínu, vítr během půl hodiny, co na mě Honza čekal, zeslábl na příjemné tři metříky, ale vlnky zůstaly. Slunce nad obzorem, nedozírná plocha jezera, krása!

Po mě přijel ještě Karel. Ten to má z domu až sem 40 kilometrů, toho pohání největší nadšení! I když v nadšení pro létání na vodě bychom mohli letos soutěžit a vítěz by nebyl vůbec jasný!

Vítr fouká šikmo zleva proti břehu, můžeme si tak užívat vzlety a přistání před sebou. Pro mě to je nejlepší letošní voda. Varhánky na vodě umožňují krásné dlouhé vzlety, letadlo se dokáže z vody zvednout bez tahání a s menším plynem.

Bavíme se s Honzou pokusy o synchronní létání. Je to trochu oříšek, protože jeho FunCub XL a můj Timber jsou velikostně dost odlišná letadla.

Hodně jsme pokročili v bezpečnosti létání, myslím, že domluva a přehled o letadlech v prostoru byl o sto procent lepší než minule. Mimo vlastního kochání se pohybem letadla ve vzduchu, nad vodou a na vodě jsme se všichni tři kochali obrazy, které vytvářelo zapadající slunce.

Lítali jsme až do tmy a od vody jsme si odváželi zásobu emocí na pracovní týden. Pro mě nejlepší voda letos a Milada tady na tom břehu nejlepší místo!

(12.8.2017)

(zveřejněno na stránce Létání s Timberem)