Po roce zase do Babic 
Před polednem balím věci na létání, tábornické potřeby, něco jídla a hlavně Foxe a vyrážím do Babic. Jedu rád. Loni se mi tam líbilo. Pěkné letiště, parta kolem Jirky Zimmerhansla umí vytvořit pohodovou atmosféru a když se k tomu přidá pivo zasponzorované Güntherem, Vaškovo hecování, snídaně připravované duem Rudla + Vlasta, nemá to v Babicích chybu.
Dvěstěpadesátikilometrovou cestu absolvuji bez problémů. Prahu projíždím prakticky bez zastavení. Kochám se krásnou krajinou. Všude zlaté lány obilí zalité sluncem, po modré obloze plují mráčky. Jen za rybníkem Podroužek váhám, jestli ta odbočka doleva je ta správná, ale pak si říkám, kudy jinudy by vedli cyklistickou stezku než do Lužic. Za Lužicemi už jsem na letišti. Tentokrát to ale není ohromná plocha se sluncem spálenou žlutou nízkou trávou, ale zelená džungle po kolena vysoké trávy.
V dálce vidím boudu letiště, auta okolo ní a sekačky jezdící sem tam po ploše modelářského letiště. Ááá, kluci už připravují letiště na sobotu. Stahuji okýnko a dovnitř do auta se vevalí třicetistupňové vedro. Divím se, že nikdo nelétá.
Šíbuji auto vedle kluků tak, abych měl stan chráněný auty před větrem, vybaluji, stavím stan a sestavuji letadlo. Za chvilku už vím, proč nikdo nelétá. Je opravdu úděsné vedro a navíc co chvíli se musím ohánět a zabít nebo alespoň odehnat krvežíznivá "hovada". Soudek už je ale naražený a tak si dávám po cestě dobré vychlazené pivko.
Zatím, co jsem schovaný ve stínu, kluci stále krouží se sekačkami po ploše. Musí vysekat parkování pro piloty, parkování pro návštěvníky a to je sakra velká plocha. Traktůrky co chvíli stojí a kluci šťourají ucpaný mechanizmuz sekačky. Trávy je hrozně moc!
(zveřejněno na stránce Babice 2009)