Martin poprvé páčkuje motoráka

Martin se pochlapil a v šílených vedrech - doma prý mají pořád třicet - dotáhl do konce reinkarnaci mého pradávného modelu. Dnes jsme dorazili před sedmou večer na letiště a Martin vytáhl z auta krásně zrenovovaný model. V plánu je zkouška rádia za běhu motoru (motor z bazaru už jsme vyzkoušeli a předběžně poladili minule), zálet a Martinovy první krůčky v řízení motoráka.

po sestavení modelu a další kontrolou "všeho" (Martin už vše kontroloval doma) nahazuje Martin na druhé brknutí motor. Šteluji ještě chvilku volnoběžnou jehlu, protože motor se po přidání kucká. Potom zkouším pojíždět a zajížděním ke konci dráhy provádíme zkoušku dosahu s běžícím motorem :-)

Model naposledy jezdil po dráze na starém letišti v Újezdečku před 25 lety. Tam byla betonová dráha a malá kolečka mají teď na trávě co dělat. Nohy při pojíždění drnčí a musí se držet opravdu poctivě přitaženo, jinak má A-stik chuť postavit se na čumák. Větší kolečka to vyřeší.

Při pojíždění vyvstává problém s držením vysílače. Martin má vysílač zavěšen jen na středovém popruhu a vysílač se s novými baterkami překlápí k tělu. Dlouhé kniply znemožňují palcové držení. Při staženém plynu se knipl takřka dotýká břicha. Jsem z toho nervózní. Nakonec jsem si našel alespoň trochu vyhovující držení. Původně jsme chtěli čekat, až poleví vítr, který v poryvech kolem 7 m/s běžel od západu přes letiště, ale slunce se nezadržitelně blíží k hřebenům hor a tak dávám plný plyn a nechávám A-stika rozběhnout proti horám.

Čekám problémy s držením směru kvůli těm malým kolům, ale stačí dvě drobné korekce a už můžu A-stika zvednout. Musím dost tahat a držet levá křidýlka. Protože si musím pořád přidržovat vysílač, nemohu šáhnout na trimy a tak trimuje Martin. Taky čekám problémy s motorem, ale ten šlape jak hodinky. Šestapůlka "Brno" táhne model pod úhlem 45 stupňů vysoko nad letiště. Zkouším let se staženým plynem, přidávání, výkrut, přemet (to mě hecují marinovi kluci) a nakonec zkouším vývrtku. Je z toho jen sestupná spirála - Martin to s tím dovažováním přehnal.

Držení vysílače mě znervózňuje. Větší výchylky kniplů se mi dělají obtížně. Začínám myslet na přistání. Taky vůbec nevím jak dlouho už vrčíme. Martin ten už to neví vůbec :-) Tomu stačí, že to letí.

Dávám si pro potěchu nízké průlety a potom zkouším model na průlet trochu roztroubit na plynu. Ve třiceti metrech se začalo najednou z modelu ozývat silné drnčení a model začal silně klonit na jednu stranu. Flutter! Stahuji plyn a mírným přitažením snižuji rychlost. Drnčení hned ustává, z modelu nic neodpadlo, všechna kormidla fungují. Hned mě napadají křidélka. Ta původní byla potažena papírem a prolakovaná. Martin vyrobil nová potažená nažehlovačkou a ta jsou asi měkčí v krutu. Nasazuji na přistání. Připravuji se zase na problém s malými kolečky, ale dosedám pěkně s nataženou výškovkou pěkně na tři body..

Druhý let už předávám ve výšce Martinovi rádio a ten si létá svoje první osmičky ve stometrové výšce. Docela mu to jde, jen mu je obloha nějaká malá. Otočku na pravé straně točí stovky metrů od nás a i já se svým bystrozrakem mám problémy číst polohu modelu. Ještě že Martinovi nevyšla při potahování ta černá fólie a na konce křídel dal z nouze žlutou! Taky mu trochu cestuje ruka s kniplem plynu. Každou zatáčkou má stále větší plyn až motor řve naplno a model se nám stále více ztrácí ve výšinách. Ale to se vše poddá s odlétanými minutami.

Opět nikdo nevíme, jak dlouho létáme. Beru si tedy vysílač a sedám. Kluci se zbytkem paliva cvičí pojíždění po letišti.

Je půl deváté. Světla ubývá, ale nám se daří a tak se domlouváme, že dáme ještě jeden let. Po dotankování ale přestává rádio podivně chodit a tak končíme. Závada je to podivná a nezavidím Martinovi bédaní nad tím, co se vlastně dělo. Po zapnutí vysílače a přijímače se serva ani nehla. Já jsem vypnul vysílač a když jsem ho znova zapnul, rádio bez problémů fungovalo. Další zapínábí vysílače a přijímače se situace opakovala, ale rádio v modelu fungovalo jen tehdy, když jsme se přiblížili k modelu na desítky centimetrů (s vytaženou anténou). Z metru už se přijímač choval jako při vypnutém vysílači - serva s sebou mlela a neposlouchalo to. Když Martin sundal křídlo a vyjmul přijímač z molitanu, vše fungovalo jak má a závada se už neprojevila. Vysílač? Anténa přijímače? ???

Tak jsme to sbalili.

Z letiště jsme odjížděli po deváté a po dlouhé době nám byla zima! Doma na mě čekalo krásných úužasných 25 stupňů. Konečně se vyspím!

(zveřejněno na stránce Ze života Leteckého klubu Teplice)