Všichni na svah!
Krafu s klukama v klubové dílně a vítr mezi tím slábne. Anenometr na stožáru u hangáru ukazuje už jen 8 metrů. Kluci vyráží na svah, tak jdu s nimi.
Připadá mi, že na ty jejich papíráky je vítr stále dost silný, ale uvidíme. Cularise hážu hned u hangáru do vzduchu a s pomocí motoru si poletuji na loukou a šlapu zase směrem k boulím. Na svahu to vypadá lépe než před hodinkou, ale vítr je pořád 7 až 10 metrů. Ve vzduchu je najednou pět modelů a chcilkama i dost těsno. Já se držím dál - přeci jen Cularis není můj!
Kluci chvílemi pojímají létání jako bitvu a tak je co chvíli slyčet pád modelu do chroští a nějakou ránu schytá i stožár větrnéo pytle.
Přibývají šrámy a z modelů postupně ubývá materiál. Jeden ze strojů nakonec létá bez uší. Nakonec je z toho pro mě další hodinka létání s Cularisem. Zpátky do hangáru nás žene černá hradba mraků nad obzorem. Sedám před hangátrem s vybitým pohoným akumulátorem.
(zveřejněno na stránce Ze života Leteckého klubu Teplice)