Cizí lidé na letišti 
Naše letiště je oblíbeným cílem pejskařů, maminek s kočárky a různých sportovců. Občas se mezi nimi objeví i nějaký ten zájemce o naše létání, ale převažují lidé, které zajímá jen to, že je zde velký nezastavěný prostor porostlý trávou a že je na letišti příjemně.
Nám to problém nedělá, pokud jenom trochu respektují provoz na letišti. Bohužel stačí shoda náhod, malá nedůslednost a k neštěstí je jen krůček.
Potvrzuje to dnešní incident. Běžec který se pohybuje po cestě kolem letiště (na našem pozemku a tedy na území letiště) vbíhá do osy dráhy zrovna ve chvíli, kdy kolega sedá s dvouplošníkem s padesátkou motorem. Situaci mylně vyhodnotil tak, že se běžec zastaví a nechá model bezpečně proletět před sebou. Běžec se však ani neobtěžoval otočit hlavu proti blížícímu se modelu a proběhl pod modelem, který ho přeletěl asi ve čtyřech metrech. V podstatě to byla jen náhoda, že ho model netrefil.
Když se tento sportovec objevil podruhé (druhé kolo kolem letiště), snažili se mu kluci vysvětlit, že by měl dávat pozor, že je na letišti. Odsekl, že to je ale letiště pro velká letadla a dál jsme ho už nezajímali.
Odpovídá to tomu, že veřejnost nemá povědomí, jaká hmota se kolem nich ve vzduchu pohybuje. Mají představu, že to je jen trocha špejlí, papíru a nějaký malý motorek a že když to do nich narazí, že se to o ně rozbije. Že je to může zranit nebo zabít je ani nenapadne.
A samozřejmě roli hraje i neúcta k majetku jiných. Okolo jsou cedule "letiště, vstup zakázán", ale skoro každý na to kašle. Přitom ty cedule jsou tam kvůli bezpečnosti lidí.
Mezi pozemky jsou odjakživa cesty. Jejich poloha je v mapce vyznačena zelenou čarou. Lidé po nich léta chodili. Ale jen co jsme letiště vysekali a zbavili tak prostor mezi cestami lebedy a bodláků, začali si cestu zkracovat (červená čára). Tak nám chodí lidé přímo před prahem dráhy. A můžeme jim cestu tarasit závorami, větvemi a já nevím čím vším.
Co to znamená pro nás?
Bezpečnost létání
Během našeho létání se po okraji letiště běžně pohybují cizí lidé. Zpravidla na cestě kolem letiště, někdy i v ploše letiště.
Na západním okraji letištní plochy si lidé zkracují cestu a dostávají se bezprostředně před práh dráhy 11-29 (východ - západ). Jsou špatně viditelní, protože jsou pod horizontem. Pro pilota jsou tito lidé nebezpeční už během létání. Procházejí totiž přes linii, kudy se s velkými modely běžně létají nízké průlety nebo okruhy na přistání. Během přiblížení na přistání od západu se lidé dostávají do osy dráhy několik desítek metrů před prahem dráhy (s nově prošlapanou cestou několik metrů) a hrozí tak střet. Běžně je k vidění, jak lidé sledují model přelétávající třeba jen pět metrů nad jejich hlavou. Že je nebezpečí střetu akutní, o tom svědčí místa dosednutí modelů, kdy se jejich piloti fatálně spletli v rozpočtu na přistání (skončilo to tehdy třeba jen zlomenou vrtulí). Spoléhat tedy na to, že "ty lidi přeskočím" je hazard!
Jediným řešením je přerušit přistávací manévr a opakovat okruh. U větroňů bez motoru, které přistávací manévr opakovat nemohou, je lepší, než se pokoušet překážku přeskočit, raději volit oblétnutí překážky stranou. To, že jsme s modelem mimo spojnici překážka - práh dráhy se snadněji odhaduje než to, zda jsem už za pčekážkou. V krajním případě je lepší sednout mimo dráhu.
Nelze se spoléhat na to, že lidé tvořící překážku se zachovají nějak logicky a pomohou vám kolizní situaci vyřešit! Počítejte naopak s tím, že se situace může ještě zhoršit! Počítejte s tím, že lidé co stojí v cestě jsou hluší, slepí a třeba i dementní.
Situace na prahu dráhy 07 - 25 je ještě komplikovanější. Vede zde těsně kolem prahu dráhy cesta, po které se "vždycky chodilo". Lidé, co zde procházejí, jdou kolem stojánky a to je ještě více ukolébá v pocitu bezpečí. Pozorovací podmínky jsou zde pro pilota nejnevýhodnější. Práh je od něj jihozápadním směrem a trochu nahoře. Pilot tedy kouká do jasné oblohy.
Na východním konci na horizontu v prodloužení osy dráhy na úrovni "malé boule" se často návštěvníci letiště vydávají deset dvacet metrů severně od cesty. Buď zde pobíhají děti nebo se rodinka uloží do trávy vedle cesty. Je to místo zdánlivě mimo osu dráhy (pro toho, kdo sedí na louce i pro pilota stojícího na dráze). Často se ale zrovna přes toto místo vedou nálety na průlety. Je to nebezpečné ze dvou důvodů. Místo je výše než stanoviště pilota a osoby, které se zde pohybují, jsou pro pilota špatně rozeznatelné a druhým důvodem je, že místo má poměrně velké převýšení a model nalétavající na mízký průlet zde má nad terénem poměrně malou výšku.
Neměli bychom být líní a měli bychom dostat lidi za cestu na loučku pod boulí.
(zveřejněno na stránce Ze života Leteckého klubu Teplice)