Jak jsem chodil spotterovat na Ruzyň v minulém století

Jako student jsem prožil v Praze pět let. Byl jsem blázen do letadel stejně jako dnes a tak jsem si těžko mohl nechat utéct možnost pozorovat letadla na Ruzyni.

Někdy v roce 83 nebo 84 jsme byli s kamarádem na čumendu na Ruzyni. Tenkrát tam plot nebyl, ale všude byli vojáci, ozbrojená ochrana letišť a policajti. Vyhlídková terasa už nefungovala, žádné budovy jako dnes na letišti nebyly. Tak nezbývalo než se nějak dostat na plochu.

Všude byly cedule "VSTUP ZAKÁZÁN", takže těžko bychom se mohli vymlouvat: "jsme si nevšimli". Jen na jednom místě cedule nebyla. Na silnici k řídící věži byl jen zákaz vjezdu a cesta za věží pokračovala do plochy letiště. A cedule se zákazem žádná! Byla tam i taková strouha, kterou se dalo jít a nebýt moc viděn. Dalo se tak dostat až k pojezdovkám L a M.

Když bylo v létě pěkně, sedli jsme na autobus, jeli na letiště, proplížili se za šera za věží a potom vleže koukali, jak ve světle zapadajícího slunce a později za tmy startují a přistávají letadla. Někdy kolem nás přetahovali letadlo. Byli jsme tak blízko, že křídlo IL-62ky projelo nad námi. Mělo to krásnou atmosféru, až k nám voněl spálený petrolej a spálené gumy.

Až jednou si nás vojáci všimli a dojeli si pro nás. Dělali jsme hlupáky, že tam žádná cedule nebyla. Odvezli nás na plochu letiště před odbavovací budovu. Tak jsme se dostali na místo, kam bychom jinak nikdy nepronikli. Vojáci si něco v buňce vyřizovali s ostrahou letiště a my zatím zblízka pozorovali ruch na letišti. Víc zblízka už to nešlo. Jen nám to trochu hatil kluk, který nás hlídal. V samopalu ostré, tvářil se nepřátelsky.

Po dlouhé době si nás převzal příslušník ostrahy letišť, který nás odvezl do kanceláře k nim. Tam nás zastrašoval, vyhrožoval vším možným. My pokračovali ve hře na hlupáky a když zjistil, že tam opravdu ta cedule "VSTUP ZAKÁZÁN" není, rezignoval a předal nás policajtům - VB (Veřejná bezpečnost).

Policajt nám zkontroloval občanky, něco se mu na nich nelíbilo a chtěl nám dát pokutu - tuším 50 Kčs. Když jsme tvrdili, že nemáme peníze, vyhodil nás z kanclu a my odjeli autobusem zpátky do Prahy. Trochu vyděšení, ale v podstatě spokojení, co všechno jsme viděli. Ale na plochu k pojezdovkám už jsme nechodili.

Jo a ještě poznámku: Fotit jsem se tam opravdu neodvážil.

(zveřejněno na stránce Moje výlety na letiště LKPR Ruzyně)