Let 4.9.2011

V neděli, utahaný z celodenního stání a popocházení na Obrovi, vstávám za kuropění a rychle se balím na další výlet. Moc jsem si neodpočinul a z postele se mi vůbec nechce. Bolí mě nohy, nepřetržitě zívám.

Cestou přes Středohoří mě ale probírá vycházející slunce a nálada se zlepšuje až k radosti. Mám rád taková rána!

Fouká od jihovýchodu a tak poletíme asi někam na Vysočinu. Honza i já jsme nadržení, počasí by nám mělo přát, obávané bouřky by nás dnes neměly honit.

Doléváme nádrž na doraz a vidím, že pod sedačkou je i olej, takže Honza chystá něco delšího. Když mi vykládá svůj plán, nedochází mi, o jaké vzdálenosti jde.

Startujeme v devět a vydáváme se na jihovýchod (proti větru, abychom domů letěli zase po větru). Vzduch není zrovna křišťálový, ale vidět je docela daleko. Už teď je docela teplo, letíme v kraťasech a v tričku.

Liblice kousek za Mělníkem.

Přelétáváme Jizeru.

Míjíme a přelétáváme spoustu vesnic a vesniček. V každé se dá najít něco zajímavého! A to třeba až po několika přeletech. Třeba ve Velelibech se dá najít mezi halami a hromadami šrotu dům, skoro zámeček.

Podobně třeba Nymburk. Kolikrát už jsme přes něj už letěli! A až teď jsem vyfotil točnu na velkém nymburském nádraží.

Kousek dál přetíná naše trasa silnici číslo 11 a přímo pod námi je Oškobrh, kopec, na kterém si místní tak zakládají. Přitom je to jen taková vlna na silnici! No ale uznávám, že šlapat to na kole, tak to v té placce okolo je opravdu kopec.

Další řeka, kterou přelétáváme je Cidlina.

Zámek v Chlumci nad Cidlinou. Cidlina je hned za městem. Proti Jizeře se zdá Cidlina línou řekou, vypadá to, že voda v ní skoro neteče. Shodujeme se, že bychom na ní nechtěli dřít s pádlem v ruce.

Elektrárna Opatovice. Na jak dlouho asi vydrží ta hromada uhlí za ní?

Povídáme si o barvách krajiny. Opravdu je každý týden jara, léta i podzimu jiný! Každý let vidíme jinou kombinaci barev. Dnes to je už s hnědou barvou uvláčených polí, ale stále je plno sytě zelených ploch.

Pardubice necháváme po pravé straně. Letíme nízko a tak tentokrát vidíme "Kuňku" - Kunětickou horu opravdu jako kopec.

V rádiu slyšíme vojáky, jak žádají o povolení pro vzlet skupiny MI-24 a za chvilku je i vidíme. CIAF Hradec Králové?

Čím dále na východ, terén před námi stoupá. Vzduch je jeden veliký padák. Honza "topí" už na 5000 otáček, ale stále klesáme! Já se začínam zaobírat svým kolenem. Dvě hodiny sezení v plátěné sedačce, nohy stále ve stejné poloze a touha natáhnout si je. Marná. Nohy pod sedačku před sebou nedostanu a stranou taky ne, protože jsou tam pedály. Pravé koleno začíná dokonce bolet. Po čase mi dochází, že to je následek klečení, jak jsem včera filmoval.

Letiště Jehnědí je na dohled! Koleno mě bolí tak, že počítám vteřiny do přistání

Po dosednutí dostáváme pokyn "dejte si to na druhou stranu, tady lítaj mičudy" Vedle hrají ženské fotbal a když překopnou branku, míč letí až na dráhu! Zatím, co normálně se oba sápeme ven z letadla a běžíme močit, u mě se tentokrát dostavuje pocit blaženosti, když mohu venku vedle letadla natáhnout nohu.

Místní nám dávají najíst a napít. Místní letecký klub vypadá aktivní a kluci jako pohodáři.

Jako obvykle prolézáme hangár a koukáme, co tu mají za letadla.

Letíme dál, tentokrát na jih. U Litomyšle koukáme na velkou fabriku a lámeme si hlavu, co tu vyrábí. Až doma na netu jsem si našel, že to je Saint-Gobain Vertex - výroba ze skelných vláken.

Litomyšl.

Ale co je tohle?

Polička

Údolní nádrž Vír I

Úpravna vody pro Brno.

Pernštejn.

Vodní nádrž Mostiště na Oslavě

Sedáme v Jihlavě a bereme benzín. Opět prohlídka letiště, pokecat, vyčůrat a letíme dál. Teď už je to po větru a tak zatímco na východ byla naše rychlost jen 70 km/h, teď frčíme 115 i 120 km/h. Konečně přadháníme kamiony na dálnici!

Zřícenina hradu Orlík, Rozkoš u Humpolce

Ledeč nad Sázavou

Rozhledna Bohdanka u vesnice Bohdaneč.

Po větru opravdu frčíme, úsek Kutná Hora - Kolín - Pečky máme za chvilku za sebou. Je stále pěkně, turbulence snesitelná, jen těch stoupáků bylo za celou cestu o hodně mín než klesáků. Potkali jsme dost letadel i dost ptáků i na zemi bylo pořád na co koukat.

Sedáme v podvečer, oba spokojení. Pěkné to bylo. Mobajze do hangáru, umýt, zaplachtovat a domů za rodinami.

6 hod 14 min letu! To se nedivím, že mi sezení dělalo "trochu" problémy. Ještě že Honza nemá rychlejší letadlo. To by bylo mezipřistání místo v Jehnědí někde na Ukrajině! Trasu letu si podrobněji můžete prohlédnout zde:

(zveřejněno na stránce Moje zážitky z létání)