Tři sekundy letu!

Když jsem se v Modelparku vyřádil s fotoaparátem , řekl jsem si, že si taky zalétám. Vítr ve chvíli, kdy jsem došel na plochu, ještě zesílil, fučelo hodně přes sedm metrů. Let trval tři vteřiny!

Večer den předtím jsem si konečně doprogramoval vztlakové klapky a zavedl letové fáze. I když jsem výškovku nastavil podle rysek na trupu, měl jsem po odhodu dost potlačeno a musel jsem honil trim výškovky. Knipl, trim, knipl, trim. Letadlo letělo jak na lochnesce dolů nahoru, dolů nahoru. Při třetí vlnovce najednou vzpažilo křídlo a už jsem byl v asfaltu dráhy. Ruplo mi křídlo. Kluci mi pomohli posbírat rozstřelené kusy a letadlo zase skončilo v kufru auta. Křídlo ulomené u trupu, uhlíková stojina rozlámaná, trup vejpůl, výškovka na obou stranách pryč.

Příčinou mimo toho mého řízení bylo lepení z minulého karambolu. Křídlo povolilo v místech, kde jsem ho lepil. Ale nebylo to tím, že by lepené spoje povolily. Pečlivě jsem lomy prozkoumal a povolilo to všude v XPS. Lepená místa s purexem působila jako vrub a křídlo se neohýbalo plynule. Zatížení se tak koncentrovalo do míst okolo lepených spojů až to povolilo. Na uhlíkové stojině je pěkně vidět, jak to celé ztratilo stabilitu, stojina se zvlnila a křídlo vzpažilo. Přemýšlím nad tím, zda by se to stalo, kdybych měl v křídle předepsanou uhlíkovou trubku nebo kulatinu. Ta by zabránila vybočení toho nosníku - možná!

(zveřejněno na stránce Létání s F/A-18 Hornet)