11. září

Letěl jsem dnes z dovolené přes půl Evropy. Prefektní viditelnost země, napravo Korsika, nalevo pobřeží Francie, potom přes Janov nad placku Itálie s klikatícím se Pádem, nalevo zasněžený Mont Blanc, napravo Lago di Garda, potom všude pod námi Alpy. Za Alpami Německa a Rakouska zase "placka" Německa.

A potom Šumava, za Šumavou vidím napravo dole letiště v Budějovicích (nebo u Plzně?), za chvilku přelétáváme nad elektrárnou Prunéřov a za ní se leskne hladina Nechranic. To už jsme ve výšce, která se moc neliší od té, ve které se normálně nad zemí pohybuji. Vrtule na hřebenu Krušných hor jsou jen o něco menší.

Desítky a stovky zajímavých pohledů. Mělo to celé jen jednu chybičku - seděl jsem v uličce a ne u okýnka. A hudral, proč ti zvědaví jako já sedí uprostřed a ti u okýnek spí (spalo jich tak 1/3)

Boeing 737-800 (zdroj: www.rawson.aero)

Nejvíc mě ale štve, jak se tolik let po 11. září (wikipedia.org) podřizujeme bezpečnostním pravidlům, která byla po této události zavedena. Miliony lidí na celém světě se musí nechat zdržovat rozsáhlými kontrolami, musí se nechat potupně šacovat ...

Do roku 2001 bylo běžné, že se během letu sebral tatínek s dítětem a šli se podívat otevřenými dveřmi do kabiny pilotů. I já bych dnes šel. Ale dveře jsou zamčeny, sledovány kamerou ...

(zveřejněno na stránce Co dělám)