Na Ranou na svítání

V týdnu vymýšlíme, kam jít létat za svítání. Já jsem si vzpomněl na krásné fotky, které kdysi na Rané po východu slunce pořídil kamarád Václav, a tak jsem navrhnul Ranou.

Navrhovanou sobotu kluci vetují, že nemohou. V sobotu ráno lituji, že jsme nejeli, ráno bylo nádherné, slunečné. Takže v neděli!

Domlouváme se na pátou na kopci! To znamená budíka na čtvrtou. Ráno telefonuji Pavlovi, ale ten to nebere, koukám mu ještě do oken, ale evidentně spí. Jedu tedy sám. Zbytek výpravy už je na místě. Že nebude svítání, bylo jasné asi už doma na dvorku. Celou akci beru jako nácvik přesunu a taky není špatné si nad ránem vyběhnout na vrchol Rané.

Dole pod kopcem je bezvětří, začíná foukat až někde v úrovni sedla. Nahoře je západní vítr dva tři metry a nad krajinou desítky kilometrů daleko všemi směry deka mraků. Slunce neuvidíme ani náhodou.

Kluci mají letadla osvětlená, musí to být vidět až z Loun, že se něco na Rané děje! Za pár minut vidíme, jak obzor zahaluje závoj deště a za chvilku už se koupeme. Sestup! Schovat se do auta!

Než sejdeme do sedla, déšť ustává. Věnujeme se tedy řádení v sedle až do úplného zblbnutí a vybití baterek. Karel se svým Fun Cubem létal jak nějaký horský letec v Alpách. Přistání do strmého svahu, dojetí nahoru na stojánku, start z kopce.

Já jsem si udělal nějaké průlety s kamerou nad kopcem a kdyby bylo světlo, tak by to byly pěkné záběry. Já na Ranou na svítání určitě zase vyrazím! Co Ty, Pavle?!

(zveřejněno na stránce Létání s Betou 1400)