Ráno na rozhlednu!

Na rozhledně u Radejčína už jsme létat byli a žádný pěkný zážitek to nebyl. Dost foukalo a prolétávat nad lesy okolo rozhledny v silné turbulenci bylo adrenalinové až moc. Když nás teď Honza oslovil s nápadem jet tam brzy ráno, moc se mi nechtělo. Ale byl to tenkrát Honzův nápad s tou rozhlednou a my jsme tam s Pavlem jeli létat bez něho, tak jsem si řekl, že tam s ním pojedu, aby si to taky "užil". Na ráno předpověď dávala vítr 1.5 m/s, tak by to tentokrát mohlo být lepší. Nařídil jsem si budíka na 4:30 a jako řádný pilot jsem v jednáct už spal.

Ráno paří můj první pohled obloze. Východní část oblohy kompletně zataženo, západní část bez mráčku. Ale už jsem vzhůru a tak pojedu, i když to na nějaké zlaté světlo za úsvitu nevypadá. Skoro celou cestu jedu na východ a tak mám pořád na očích beznadějně černou oblohu nad horizontem. Nálada pod psa.

Slunce nakonec přeci jen přelezlo i tu hradbu mraků na východě, ale půlhodina toho nejzajímavějšího světla je v nenávratnu. Lezeme s Honzou nahoru na rozhlednu a házíme letadla z ochozu dolů. Je totální klid a letadla letí v horizontu na třetinu plynu - jak to Honza trefně nazval "lechtačka" :

Odměnou za to ranní vstávání nám je zážitek létání ...

(zveřejněno na stránce Létání s Betou 1400)