Na Márince

V podvečer mi píše Pavel, že jede na nákup a cestou se staví u Márinky, jestli nepřijedu s Beaverem. Po šesté jedu dolů z hor Pavlovi naproti. V půli cesty začíná pořádný slejvák a nevypadá to optimisticky. Dole u Márinky už ale zase svítí slunce a radar ukazuje, že další bouřka snad půjde okolo.

Márinka je ze všech stran obklopena stromy a jen písečná pláž, kterou tu pro návštěvníky vyrobili, umožňuje létání. Nesmí tu tedy nikdo být. To nám ten déšť hraje do noty, nikdo se nekoupe.

Fouká stále kolem tří metrů. Tady to je docela problém, stromy okolo jsou vysoké a generují turbulenci nad celou plochou rybníka. A bouřka procházející okolo způsobuje, že se vítr točí ze všech směrů. To se pro mě ukazuje jako problém a hlavně to ukazuje, k čemu jsou ta kormidla na plovácích, které já tam teď nemám. Letadlo, které rozjíždím po hladině bokem k větru, se hned, jak se plováky dostanou do kluzu, stává směrově jen těžko řiditelným. Vítr mi ho snadno otočí i o devadesát stupňů a někdy to končí velkým "šplouchancem". Vzlet musí být razantnější a méně realistický.

Pavel se mi pohihňává, protože při přistávání vyrábím jen samé žabky a "žáby", z deseti patnácti přistání jen tři vypadají pěkně.

Nejhorší ale bylo, když jsem dal do letadla menší baterku, na kterou jsem neměl nastaveny stopky. Ve chvíli, kdy jsem z prostoru nad rybníkem v ne moc velké výšce prolétával přes pláž nad vedlejší pole a stoupal, regulátor začal stahovat plyn. Ha, konec baterky! Potřebuji se otočit o sto osmdesát stupňů, potřebuji udržet výšku, protože před parkovištěm musím přeskočit stromky, které tu kvůli stínu vysázeli, na pláži musím přeletět přes betonové palisády, které tu zpevňují břeh a až potom je hladina vody. V mžiku se rozhoduji, zda nemám letadlo položit do strniště za stromky za parkovištěm, pud sednout na vodu ale vítězí. Podvědomě posouvám plyn dopředu, ale regulátor nebo vlastně baterka postupně zmenšuje výkon na motoru. Zatáčka bere letadlu drahocennou rychlost, musím klesat, abych ji udržel, a v duchu vidím, jak sednu na písek pláže a letadlo narazí do těch betonových palisád. Když se ale otočím za letadlem a pláž mám v zorném poli, je už jasné, že ji v pohodě přeletím. Dokonce končím dost daleho od břehu. Pavel, který je už namočený, mi pro letadlo musí doplavat, baterka je úplně mrtvá. Pěkný zážitek!

(zveřejněno na stránce Létání s Beaverem)