U nás na louce poprvé

termín: 9.6.2018

Dneska akce u nás! Tři adepti pilotáže, dvě kola.

Na první létání jsme šli v deset dopoledne. Už trochu foukalo, lepší by bylo jít třeba v osm, ale ještě to s větrem jde. Snášet nás to trochu bude. Ze svého létání vím, že máme k dispozici 15 minut motorové letu, takže dohoda zní, že každý poletí pět minut.

Kluci do toho byli hodně hr a tak mě zaskočili požadavkem, že letadlo sami hodí. Vím, že už mají zkušenost z házení házedel, tak ať to tedy hodí. Hod hrozný, jiné letadlo by na ztrátu rychlosti spadlo kousek před nás, ale Step One to hravě zvládá. Když trochu nastoupám, sedáme si na zem a po krátkém vysvětlení přichází první zásah do řízení, knipl nadoraz doprava a letadlo už letí ve spirále k zemi. Pod letadlem je zrovna roští samý trn, ze kterého už jsem dříve letadlo lovil a nechtěl bych to teď opakovat. Převzetí řízení ale tvrdošíjně brání malý paleček na kniplu a tak využívám toho, že mám dvakrát tak dlouhé ruce a vytrhávám vysílač malému pilotovi z rukou směrem od nás a letadlo rovnám. Vysvětlujeme si, že řízení musí být jemné a prst na prstu si to ukazujeme. Pětiminutovka už proběhla podle předpokládaného scénáře, kdy malý pilot vodil letadlo po obloze a já jem občas trochu ubral plyn, který bezděčně strčil dopředu, a když jsme byli po větru, letadlo jsem proti větru chvilku vedl já.

Se starším bráškou to bylo podobné, jen jsme se neprali o kniply a řízení jsme si předávali "teď já" - "teď ty".

Tatínek letěl úplně bez problémů sám a jen nebyl schopen držet se v dohodnutém prostoru. Ale stačilo říct, kam má letět a on tam doletěl. To má ale každý, že kouká nahoru a ztrácí pojem kam letí.

Zaskočila mě všetečnost kluků, kdy se ptali na všechny čudlíky na vysílači a chtěli všechno vědět. Klasické dětské kolečko otázek "Co to je?", "Na co to je?" a klasické "A proč?" A zapomněl jsem klukům nařídit, že pro letadlo se neběhá, v jednu chvíli to málem skončilo špatně. Takže "Pro letadlo se chodí!" Cestou z louky jsem si uvědomil, jak Step One letí pěkně pomalu a na vše je víc času než s čínskýma "Betama".

Druhé létání máme odpoledne, využili jsme nehybné dusno, které se udělalo. Je prakticky bezvětří a nemusíme letadlo strkat tolik proti větru. Kluci letadlo zase sami hodili, už si nechali vysvětlit jak na to a létání už mělo trochu řád. Bez problémů jsme vylétali baterku a mě i kluky mrzelo, že už je baterka vybitá. Končíme tím, že kluci by nejraději u nás spali, abychom mohli jít ráno lítat.

Zítra prý to ale zkusí kluci, co se na nás přišli podívat.

(zveřejněno na stránce Akce 1000 - Zpravodajství)