¦ Menu sekce ¦ Kontakt ¦ Hledat image
image

Létání s Ocelotem

Ocelot

Ocelot školním modelem? Asi nestálý odkaz / permalink

23.05.2009

image

Dělám "zálet počasí" a hned je mi jasné, že původně zamýšlený program nebude možné létat. Chtěl jsem Mirkovi Ocelota házet nad vysokou trávu kousek nad zemí, aby si navykl na jemné zásahy do řízení a naučil se letět rovně od sebe. Nad loukou to ale s Ocelotem dost pohazuje a tak to musíme zkusit jinak.

Natahujeme gumicuk a plán je takový, že odstartuji Ocelota na gumě a Mirek bude mít jednoduchý úkol traverzovat proti větru se zatáčkami s mírným náklonem. Když bude krize, rádio mi předá. Předání rádia je mžik. Nemáme žádný popruh, držíme a řídíme "palcově".

Startuji, uklidňuji Ocelota v přímém letu a předávám rádio Mirkovi. Ten letí cikcak letem proti větru. Dělá uměřené zásahy do řízení, mezi zatáčkami se mu daří letět rovně. Za chvilku je model dost daleko od nás, beru si vysílač, letím zpátky po větru a sedám. Další starty se snažíme letět více traverzem, aby se model tak nevzdaloval. Delší zatáčky ale Ocelot už sám neustojí a začíná v náklonu nabírat rychlost. Mirek koriguje celkem úspěčně výškovkou, ale jak se soustředí na ustálení rychlosti, letí jinam než má. Ale pořád to jde a stačí mu jen připomenout, kam má letět. Abych Mirkovi prodloužil čas, kdy může pilotovat, nechávám ho s každým dalším letem řídit do menší a menší výšky. Jde mu to, nezmatkuje, jen ho Ocelot trochu honí, protože při nedostatečném potáhnutí výškovky opravdu snadno nabírá rychlost a výška se začne rychle snižovat. Na pilotáži je hned vidět, že je Mirek pod tlakem. Ale zvládá to.

Pofukuje opravdu čile a nám to trochu kazí program. Ocelot občas nalétne rotor, který ho buď nečekaně nadzvedne nebo naopak shodí o nějaký metr dolů. Klidnější vzduch by určitě byl lepší. Zatím, co sleduji Mirkovo počínání, přemýšlím o tom, zda by se nedala z gumy vytočit nějaká výška. Nějaké stoupáky budou soudě podle toho, že se směr větru občas dost změní a i dravci jsou ve vzduchu aktivní. Najednou vidím, jak se model nečekaně v dost velkém náklonu otáčí po větru, strmě klesá a nabírá rychlost. Mirek se snaží náklon srovnat, ale místo toho ho příliš velkou výchylkou na nesprávnou stranu otáčí skoro na záda. To už model letí střemhlav, Mirek vykřikne: "Na" a strká mi vysílač do ruky, ale než jsem stačil na kniply sáhnout, zapichuje se špička modelu do středu dráhy, ocasky letí od trupu a křídlo je divně zkroucené. Byl to opravdu mžik - z dvaceti metrů to bylo "natošup".

První pocit byl: "Sakra, včera jsem to éro zprovoznil a můžu začít znova!" A ješte to popraskané křídlo! Potom jsem si ale sedl a než Mirek smotal gumicuk, tak jsem si říkal, jak jsem starej, tak jsem blbej. Vybral jsem pro první pokusy pro Mirka moc ostrý eroplán, v nevhodném počasí, měl jsem rádio přebírat ve větší výšce a hlavně jsem měl Mirka nechat odpočinout a ne to střílet nahoru jeden let za druhým. Nějak jsem dnes některé věci podcenil a jiné zase přecenil.

No prostě pro začátek ten Ocelot asi opravdu není.

(zveřejněno na stránce Létání s Ocelotem)

print tisk