¦ Menu sekce ¦ Kontakt ¦ Hledat image
image

Létání

LF-107 Luňák 4m

Dneska to s Luňákem risknu na Boule!stálý odkaz / permalink

23.11.2009

Ráno to s počasím vypadá všelijak. Neděli jsme prožili v temnotách - celý den mlha a tma, ale dnes nad mlhou svítí slunce a po deváté už koukám na ulici zalitou sluncem. Bohužel o hodinu pozdějí zase mezi paneláky připlouvá pytel mlhy. Nevypadá to dobře. Až zas zas hodinu se mlha zvedá. A začíná foukat.

Předpověď dává na dnes silný vítr od jihozápadu a dokonce s varováním před velmi silnými poryvy. Koukám na vítr na Rané: 17 m/s a impozantních 39 metrů v poryvech. To se mi zdá jako hausnumero, ale Mílešovka hlásí poryvy 23 m/a, takže asi opravdu pěkně duje. Hned jsem si vybavil Václava, jak řádil s Foxem na Rané a volám mu, zda by nejel na svah. Třeba na Písečnou. Zalíbila se mi myšlenka, že bych ještě letos Luňáka pěkně prohnal na svahu.

image

Václav ale nemůže, pracuje. Samotnému se mi někam dál jet nechce. Ne že by mi bylo líto peněz za benzín, ale být někde půl dne sám mě nebaví. Pomalu se smiřuji s tím, že dnes létat nebudu. Za další půlhodinu mi to ale nedá. Vzpomněl jsem si na Boule - malý svah u našeho letiště, ale hned jsem to zavrhl. Tam se s Luňákem ani neotočím a tím pádem ani neudržím. Za další půlhodinu už nosím věci do auta a Luňáka ukládám na sklopené sedačky.

Na letiště to mám kousek a celou cestu přemýšlím, zda mám vůbec šanci si na krátkém svahu Boulí s Luňáke zalétat. Přeci jen poloměry zatáček velkého modelu jsou dost velké a minimální klesavost taky není žádná sláva. Ale pod Boulemi je strniště, takže vždycky mohu slétnout dolů a tam bezpečně přistát. Bojím se spíš pádu do vývrtky těsně nad svahem.

image

Už při skládání letadla mám problémy. Jsem daleho za hranou, ale vítr s modelm na zemi mydlí a já mám strach jít pro další věci do auta, aby vítr model nepřevrátil.

Šroubuju zespoda do trupu hák. Budu Luňáka střílet na gumě. Tady bych ho nedokázal bezpečně hodit.

image

image
kliknutím zvětšíte

image

Start je úplně bez problémů. Hned nabírám dvacet metrů výšky a vozím se podél krátkého hřebenu. Jak vidím, že mě to unese, výsknu si: "Letí!" Je to ale levá pravá, levá pravá, ... rovného letu si moc neužiju. Až když mě to ještě více přizvedně nad levým koncem hřebínku, mohu si dovolit i takový luxus jako je souvrat, přemet nebo výkrut.

Točím i proti svahu a prolétávám si pod sebou. Hned druhá otočka proti svahu byla Luňáku málem osudná. Ve chvíli, kdy jsem byl v zatáčce po větru, přišel poryv a mě to sneslo blíž ke kopci. Tak blízko, že se dráha modelu v zatáčce protínala se stožárem větrného pytle. Za stožár jsem nemohl, to bych spadl do lesa, a tak jsem zatáčku hodně utáhl. Stožár jsem minul, ale hned vzápětí se vnitřní křídlo propadá a Luňák za ním sklouzává dolů. Naštěstí jsem už před mezí, takže sklouzávám do volného prostoru a letem podél kopce se zahraňuji.

Létání vyžaduje bedlivé hospodaření s prostorem, všechno je bez rezervy, není tady moc místo na chyby. Ale je to zábavné a přistihnu se, že se pochechtávám.

image

První přistání je v pohodě. Mám dostatečné převýšení nad kopcem a tak mohu bezpečně zalétnout za hranu, vytáhnout plné vztlaky a sednout. Auto jsem si ale dal přímo doprostřed louky a tak se model po vylétnutí ze zatáčky snáší přímo na něj. Musel jsem přivřít vztlaky abych ho přeskočil.

Podzimní slunce dělá úžasná kouzla. Mrzí mě, že tu se mnou není žádný fotograf. Ne kvůli tomu, Že létám já, ale proto, protože slunce svítící na letadlo odspodu dělá opravdu krásné obrazy a já to nejsem schopen během letu kousek nad svahem jen jednou rukou odfotit a uřídit. Vůbec mě mrzí, že tu jsem sám. Luňák je nad tímhle malým svahem opravdu impozantní. Je to hezké pokoukání! image

image

Poslední let startuji do mnohem slabšího větru. Je to hodně znát. Nedokážu získat trvale prakticky žádné převýšení a musím létat opravdu u hrany. Zatáčky musím točit na hodně malém poloměru. To má za následek pokles rychlosti, kterou na krátkém úseku rovného letu jenm těžce nabírám. Takhle natažený jsem ještě s Luňákem nelítal. Jsem z létání dost vyflusaný. Ale adrenalin to je příjemný! image Sedám.

image

V dílně na letišti mě Jindra vítá slovy: "Ten Libor je magor, von tam je v tý zimě 3 hodiny!" Až teď si uvědomuji, že jsem opravdu lítal tak dlouho a dochází mi, proč pípal vysílač. Ten už chudák měl natočenou hodinu a půl v sobotu s Extrou. A až v dílně mi došlo, jak jsem promrzlý.

Foukalo tak 15 m/s. Chvílemi zadulo přes 20 m/s a to už na tomhle kopečku byl docela problém. Ke konci foukalo 7-8 m/s. Teď už vím, že když bude zase takový vichr od jihozápadu, mohu jet létat na kraj našeho letiště.

(zveřejněno na stránce Létání)

print tisk