Alespoň na chvilku do vzduchu! 
14.11.2009
Honzův telefonát "Chceš letět?" přichází doslova za pět minut dvanáct! Žena dokončuje oběd, ale já rychle balím foťák, kameru, teplé oblečení a už už běžím dolů do auta. Sraz je v jednu, cesta na letiště mi trvá 50 minut a tak musím co nejdříve vyrazit.
Žena mi ale říká, že se s obědem nevaří zbůhdarma a tak čekám na dvanáctou.
Během dvou minut do sebe naházím vařící lečo, žena mě přitom pobaveně pozoruje
a provází mě slovy: "Ty to vybleješ!" 
Na letišti jsem včas. Je jedna hodina, na létání moc času není, protože se šeří opravdu brzy, a tak i let bude jen po okolí. Nakonec letíme trasu Štětí - hrad Kokořín - pokličky v kokořínském údolí - rozhledna Vrátenská hora - Bezděz - "Mácháč" - hrad Ralsko - Ralsko - letiště Hradčany - nad meandry Ploučnice - skalní hrad Jestřebí - Dubá a domů nad domovské letiště.
Obloha je zatažená, vzduch je silně zakalený a let i v malé výšce nad terénem je naprosto klidný, bez drncání, bez turbulencí. Krajina pod námi vypadá v tom příšeří zasmušile. Barevné listí na stromech se snaží trochu krajinu rozveselit, ale podzimní náladu nedokáže zahnat.
Hrady jsou zavřené, ale i tak jsou shora vidět postavičky šplhající nahoru k hradbám. Šplhají z údolí na Kokořín, jdou křížovou cestou na Bezděz a v krajině v lesích šlapou turisté taky.
Bezděz působí ponuře. Kdo byl někdy na Bezdězu na prohlídce, když se mraky honily prázdnými okny sálu, ví, jak dnes Bezděz zapůsobil na nás.
Severně od Ralska otáčíme. Koukáme na Ještěd, který jediný trčí z inverze. Jdeme dolů na dráhu 09 bývalého vojenského letiště Hradčany. Je nám v kabině letadla chladno a tak chceme rozhýbat trochu svaly. Když padáme ve skluzu na práh dráhy, připadá mi, jako kdybychom sedali na Ruzyni. Dráha je z našeho pohledu opravdu "gigantická"!
Na letišti to je taková "cochcárna". Kitekat, motorkáři, automobilisti, modeláři, UL letci. Všichni se nějak vzájemně vyhýbají (prostoru tu je opravdu dost) a asi to funguje.
O nějakém zahřívání nemůže být řeč. Teplota pod deset stupňů a větřík nás ještě více "vychlazuje" a já už se toho nezbavím až do přistání.
Domů přilétáme už za mírného šera, světla aut pod námi už jsou dobře vidět. Ještě nějaké psí kusy pro potěchu naši a přítomným modelářů nad letištěm a jdeme na zem. Zahřejeme se až v autě cestou z letiště.
Byl to zajímavý zážitek vpravdě "podzimní". No a ani jsem se nepoblil - lečo jsem donesl v pořádku domů!
Letiště Hradčany
Když se vrátím z nějaké cesty, často si dohledávám co jsem cestou viděl a zjistím třeba, že toho moc nevím. I po letu na letiště Hradčany jsem se snažil něco dalšího dozvědět.
Vlastní letiště:
ICAO: LKHR
dráha: 09/27, beton 2500 x 80 m, 278 m n.m.
Vojensky bylo území využíváno už za Rakouska-Uherska a potom za první republiky. Za války tu byl Wermacht. V březnu 1945 zde Němci vybudovali letiště a létali tady s Me-262. Později letiště vybombardovali Američané. Po válce bylo letiště obnoveno. Za okupace zabrali letiště Rusové - MiG-21 a vrtulníky Mi-24. V prostoru letiště je 40 úlů.
(zveřejněno na stránce Moje zážitky z létání)