Dušičky

Když mi ve středu volal Míra Nedorost, že by mohl v sobotu přijet na naše letiště se svojí vlečnou, tak jsem chvilku přemýšlel, zda to má vůbec cenu. Venku je nehezky, představa víkendového počasí byla sice bez deště, ale se zataženou oblohou. Tedy trochu pochmurná. Ale kolega z klubu Václav čeká už dlouho na zálet svého Foxe a tak jsem na Mírovu nabídku kývnul. Ještě v pátek večer, když jsem sledoval předpověď v televizi, tak jsem příliš optimistický nebyl. Čekal jsem v sobotu spíše takové kondiční létání nebo trénink.

Ráno v devět byla ještě mlha, ale modrá obloha slibovala pěkný den. Jen ten teploměr mě strašil. Ještě v půl desáté, když jsem nosil věci do auta, tak ukazoval jen 5 stupňů! Hodil jsem tedy do auta i svoji péřovku.

Na letišti je ale krásně teplo a tak postupně odkládáme bundy. Na slunci je příjemných patnáct, modrá obloha, prakticky bezvětří. Míra si dává s Piperem jeden seznamovací let a potom už jdeme nahoru ve vleku. Ve výšce nám modely trochu splývají s bílými řasami na obloze, ale mě nejde o nějaké výškové rekordy. Stejně to vždycky troubím v kotrmelcích dolů. Hned první mě těší - vychází mi pěkně přistání

Václav se zatím chystá na svůj první aerovlek a na zálet Foxe. Je toho dost najednou.

Hned po vzletu a po první zatáčce pozoruji na Václavovi uvolnění. Dobře si pamatuji, když jsem se já takhle za vlečnou poprvé vznesl. I já se usmíval jak měsíček na hnoji. Po vypnutí chvíli honí trimy a když má natrimováno, tak s gustem Foxe rozjíždí. Hned je z oblohy slyšet svištění.

Sedá pěkně na dráhu a jak se cítí, to je vidět na fotce:

Míra nás tahá na střídačku nahoru a motor vlečné utichá, jen když mu dovolíme krátké cigárko. Mě se létání moc líbí, model je šikmými slunečními paprsky při obratech pěkně osvětlován a já si mimo to i užívám létání na domácím letišti. Musím si i dávat trochu pozor, protože všude, kde jsem během roku s Foxem poletoval je letiště rovné a tady u nás je dráha trochu do kopce. Průlet na zádech letím raději ve směru s kopce než abych riskoval střet se zemí v opačném směru. Vychutnávám si akrobacii. Efektní souvraty už létám docela s jistotou a dávám je i nízko nad zemí, kdy vybírám v pěti sedmi metrech. Vychutnávám si i přistání. Tady u nás je na krátko vysekaná jen dráha a tak se musí sedat opravdu jen na dráhu. Cítím, jak mi prospělo letošní létání. Trefuji se pěkně na dráhu, podrovnání mi vychází, dosedám většinou v místě ve kterém chci dosednout.

Václav honí s Foxem i termiku a evidentně se mu to daří. Já, který letěl vlek až po něm, jsem už dávno na zemi a jeho model je ještě vysoko na obloze. Potom ale i on stejně jako já roztroubí Foxe na větší rychlost a zkouší nějaké akrobatické evoluce. Máme dnes plno diváků. Dům mládeže dnes pořádá drakiádu, vítr jim nefouká, tak mohou koukat na modely.

Letím nevím kolikátý vlek. Stoupáme, ve výšce točíme zatáčku proti větru. Zatáčka se nám zase moc zavírá, modely jsou v tu ránu hodně výškově rozhozené. Já to ale tak nevnímám (Míra mi prý říkal "vypni se", ale já to vůbec nevnímal). Zdá se mi jen, že jsem hodně doletěl vlečnou. Lano se zase napíná, drb, Fox sebou hodně trhne a odpoutává se od vlečné. Po chvíli vidím, jak za větroněm visí přetržené lano a model visí na levou stranu. Opatrně vytrácím výšku. Když jsem kolem sta metrů vysoku, vidím, že šňůra visí ne od předku trupu ale někde od třetiny levé poloviny křídla. Nejdříve mě napadá, že se chytla ve štěrbině křidélka, ale hned mi dochází, že to je nesmysl. Je určitě zařízlá do křídla! Letím tedy ještě opatrněji, nasazuji na přistání. Počítám s tím, že šňůra, až budu těsně nad zemí, začne brzdit, jak ji potáhnu po zemi. Zapomínám ale, že musím udělat delší rozpočet, abych šňůru položil na zem v posekaném. Podrovnávám na začátku dráhy a šňůra, jak zapadla do vysoké trávy před prahem dráhy, mě nemilosrdně stáhla na zem. Ale bylo to jen z metru metru a půl.

Když dojdu k modelu, vidím křídlo prořízlé skrz od odtokovky až k brzdě. Mám dolétáno. To by tak nevadilo, naskákal jsem se už dnes dost, oprava asi taky nebude složitá, jen mám obavy, zda nebude zdeformovaná brzda. Budu mít co dělat v dílně.

Já jsem slíbil, že budu doma ve dvě a budu dělat řidiče a tak v půl druhé rychle balím. Kluci prý balili až za tmy. Krásný den, pěkně jsem se s Foxíkem "vyskákal", s kluky pokecal. Príma den Díky Míro!

(zveřejněno na stránce Létání)