Noční létání SLČS

Už v úterý dávám výzvu v našem SLČS, zda se mnou kluci půjdou v pátek létat na vodu za tmy - noční létání. Jarda i Honza se hned hlásí a možná by přišel i Karel, ale nemůže sehnat plováky. Jsme domluveni na devátou, ale já si uvědomuji, že se dny zkracují a posouvám to na půl devátou.

Marně! V půl jsme u rybníka a zrovna začíná pršet. Koukám na radar a zadní okraj dešťového mraku by se přes rybník měl přesouvat ve 21:10. Sedíme v autě, na které bubnuje déšť, a tlacháme. Před devátou se objeví v zrcátku slunce těsně nad obzorem a přestává pršet. Ve 21:01 už montujeme letadla.

Začínáme Jardovým převráceným FunCubem a záchrannou akcí. Jarda je určitě rád, že se akce zdařila a Honza dotlačil jeho letadlo ke břehu, protože je třináct stupňů a to se mu do vody nechce. Honza bude muset svůj "rescue" člun ještě vybavit reflektory, protože ve tmě nad hladinou se nemohl dlouho do Jardova letadla trefit!

Potom už začíná třičtvtěhodina společného létání postupně ve stále větší tmě. Bohužel jsem nestačil všechno a nemám tak na film zachycené okamžiky, kdy jsme ve tmě ve třech ve formaci přelétávali nad břehem, chvílemi to trochu připomínalo záběry z filmu Blízká setkání třetího druhu. Ukázalo se, že létání ve tmě chce pečlivé soustředění. Naše letadla nejsou LEDkami prosvícená jako bývají někdy modely pro noční létání, kdy svítí celý trup a křídla, my máme jen poziční světla. Náklony letadla se tak ve tmě hůře "čtou" a blbě se odhaduje výška nad hladinou. Na konci dne, kdy už je opravdu noc, je létání spíše už jen hec, nejhezčí to je zhruba půl hodiny předtím, než se úplně setmí, kdy je ještě hladina čitelná díky odleskům zbytků světla a světla letadel už jsou pěkně vidět.

Noční létání se mi moc líbilo, klukům taky a určitě se ještě takto večer na rybník vydáme. Domů jsem si tentokrát od rybníka přivezl nejen spokojenost, ale taky pěkně promočené a zmrzlé nohy.

Tady jsou nějaké momentky z toho večera:

(zveřejněno na stránce Létání s Timberem)