Před bouřkou

Nečekaně se rozfoukalo, souviselo to asi vývojem bouřkové činnosti v okolí. Jak jsem zjistil, že fouká mezi pěti sedmi metry, kouknul jsem, odkud to jde, a vyrazil na svah.

Hned mě napadl Mrtvý vrch. Vítr se zvedl někdy kolem 18. hodiny, v sedm už jsem byl na kopci. Krásný stejnoměrný teplý vítr přes pět metrů přesně na svah. Nádhera. Letadlo doleze maximálně padesát metrů nad hranu, ale stačí to bohatě, abych si s Ocelotem zahvízdal. Jen mám malou výchylku výškovky a občas mám problémy se v prostoru vytočit. Všude se tu vlní tráva do pasu, v ní plno kytek, je to krásný pohled na bílé letadlo nad tou kvetoucí loukou proti šedivému nebi.

To mě nakonec vyhání, když vidím, jak se od jihovýchodu žene stěna deště. Domů přijíždím s prvními blesky. Nakonec to dopadlo tak, že ve vesnici kousek vedle dvakrát lilo a u nás ani nekáplo. Ale blesky lítaly! Hodinka na kopci stála za to, škoda, že jsem tam byl sám.

(zveřejněno na stránce Létání s Ocelotem)