Extra už zase chodí!
Má totiž nové nohy! Po opravě jsem ještě v půl sedmé jel na letiště podvozek otestovat.
Tentokrát není na obzoru žádný déšť. Naopak. Slunce lezoucí k západu na mě začíná vykukovat z bezmračného pásu nad Krušnými horami.
Startuji do pohodového večerního ovzduší. Chvilku zkouším vlastnosti Extry v přetažení v normální poloze a na zádech, v malé rychlosti a při plném plynu. Při přetažení se začne naklánět pomalu doprava. Zkouším zásahy křidélek kontra, ale ty to pochopitelně ještě zhorší. Pomůže drobné přidání plynu. Když přitáhnu zprudka při letu na rychlosti, udělá Extra půlvýkrut doprava. Nasazuji na první přistání a jsem zvědav, co nohy. Chovají se dobře. Jsou tak akorát tuhé. V nádrži je ještě dost benzínu a tak hned startuji a zkouším co nejšistěji zaletět přemety, výkruty a občas nějaký souvrat. Souvraty ale dělám pro jistotu výše, abych zase nevzal o zem :-)
Další let zkouším létat co nejpomaleji. Extra letí v horizontu v pohodě na 1/4 plynu. Zkouším, kolik snesou utáhnou zatáčky s malým plynem. Docela dost. Když Extru přetáhnu, rozvážně začne klonit doprava. Stačí trochu povolit výškovku a přidat nějaký zoubek plynu. Při mezipřistání po obvyklých 10 minutách kontroluji obsah nádrže. Je skoro plná. Nakonec létám na jednu nádrž 30 minut! Samozřejmě s rezervou na opravy při přistání. Let s malým plynem významně ovlivní spotřebu. Normálně mi nádrž vystačí na 12 - 15 minut (zase s rezervou na přistání).
Další let zase akrobatím a zkouším si nožové lety. Taky na menší plyn. I výkruty jdou válet s brumlajícím motorem!
Poslední let už se rychle šeří. Blíží se půl devátá. Slunce zalézá za mraky na německé straně hor a obloha rychle tmavne. Zkouším si zaletět pod horizont, abych nebyl nepříjemně překvapen ztrátou viditelnosti. Piluji přistání. S vrtulí JAS mám stále problémy s výběhem. Pokud Extru neposadím opravdu na začátku dráhy, mám co dělat abych na druhém konci nevjel do trávy. Mám už poslední vrtuli a nerad bych o ni přišel. To s Pelikánkou to bylo jednodušší. Ta pěkně brzdila.
Protože je slunce už za obzorem, zkouším sedat od západu. Čtvrté dosednutí se mi málem stává osudné. Extra vjíždí na dost vysoké rychlosti do vyšší trávy až si vrtule kousne do země a motor se zastavuje. Ocas chvíli trčí vzhůru a potom klesne zpátky. Mám před očima třisky, které z vrtule budou koukat. Ale vydržela!
Z letiště odjíždím skoro za tmy.
(zveřejněno na stránce Letání)