Do nového terénu

29.05.2016

Kluci od včera pořád "na svah, na svah", ale neděle je od rána jako stvořená jít na letiště a lítat s motorákem. Nebo na louku a lítat termiku. Vítr fouká slabý a ještě z blbého směru, z východu s výhledem na to, že se to možná stočí k jihovýchodu. To tu nemáme moc možností.

Všichni máme házedla a tak by nám stačil opravdu slabý vítr. Ale kam? Jezdím prstem po mapě a znovu zkoumám, kde by se v okolí dalo létat na východní vítr, procházím v duchu známá místa. Tak uběhlo dopoledne, kdy jsem se po chvilkách vracel k mapě. Nakonec jsem se vrátil k místu, které mě napadlo jako první, kde jsem nikdy nebyl, ale které znám spoustu let. Říkalo se tomu místu "Krásňák", svah pod lesem nahoře nad údolím Labe nad Krásným Březnem. Teď se "startovačka" pro padáčkáře, která tam je, jmenuje "Dobětice". Zkusíme to tam!

Cesta na místo byla trochu navigačně dobrodružná, každý jsme dorazili k místu z jiného směru, ale sešli jsme se. Je letní teplo, slabý větřík a před námi krásná velká louka svažující se dolů ke Krásnému Březnu. Pofukuje trochu zleva, ale to nevadí, stejně jsme sem přijeli létat termiku, i když kluci to berou jako létání na svahu.

Jen jsme se rozkoukali, vyloupne se z hloubky pod námi skupina káňat - tři, pět, sedm a nabírá rychle v silném stoupáku výšku. Vrháme házedla nad louku a za chvilku se vezeme nahoru s nimi.

Ve stoupáku nabíráme i my snadno výšku a hned se jak malí kluci předháníme kdo letí výš. Po pěti minutách začíná zase mírně pofukovat, stoupák nikde a my pomalu padáme do nižších pater. Ma louce je tráva po prsa a tak musíme včas zpátky k místu startu, než přijdeme o výšku úplně. Nechceme to tu zdupat. Chvilku házíme z malého uježděného plácku u cesty, stačí to vždy jen na jeden okruh nad loukou. Trochu mě mrazí, když si hledím svého letadla a těsně vedle mě se kamarád zatočí a jeho model se šustotem vyletí vzhůru. Mám k tomu rychle se pohybujícímu modelu pořád respekt. Dva tři hody jen na jeden oblet a zas přichází bublina, ve které stoupáme a stoupáme. Stopadesát, dvě stě metrů nad místem startu už je ve sluncem prosvíceném vzduchu výška jako hrom. Vládne úplně letní atmosféra, mezi křovím za námi a vysokou travou před námi je vedro jak v červenci. Jen ten hmyz mlčí, nic po nás neleze.

Když je chvilka bez termiky, létáme s modely v poměrně malém prostoru a občas se modely míjí dost natěsno. Já jsem vycepovaný ze svahu a hlásím starty, kluci ten návyk nemají. Vždy se před odhodem rozhlídnou, aby nehodili model do právě přelétajícího, ale vím třeba z Rané z létání pod malou boulí, že občas to druhé letadlo prostě není vidět. Tyhle návyky přijdou až s třískami

Místo je to pěkné a když by byla louka posekaná, bylo by to tu zajímavé s velkým větroněm. Při létání se tu člověk pokochá pohledem do údolí, na start i přistání tu je dost místa. Určitě sem ještě někdy vyrazím.

Popis místa je zde: Krásné Březno / Dobětice

(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)