-7 před týdnem, +7 dneska! nebo Ani jsem se nestačil katapultovat!
Minulou neděli bylo mínus sedm, dneska je plus sedm. Vedro! Máme zase sraz s Karlem. Ráno ještě za šera lezu z postele a jedu za ním. Připadá mi luxusně teplo, ale když vylezu z auta, za pět minut už nasazuju čepici.
Na létání s našimi depronovými potvorami je ideálně, na focení už méně pěkně. Šedý horizont, šedá obloha, šedé všechno okolo nás. Ale je prakticky bezvětvětří, nebude žádná turbulence.
Karel háže do vzduchu svého Gripena. Létá oproti dřívějšku "o patro níže" a je to hned hezčí pokoukání. Při přistání hudrá. Půda rozmrzla a tak má spodek letadla samé bláto.
Já musím nejříve trochu trimovat, projevil se zřejmě rozdíl patnácti stupňů. Když mám baterku vylétánou skoro z poloviny, vytahuje Karel kameru, že mi let nafilmuje. Pokračuji tak ještě po zapípání stopek na rádiu v letu, vím že mám ještě tak dvě tři minuty k dobru.
Nalétával jsem na průlet, chtěl jsem prohučet kolem sebe půl metru nad zemí a najednou rána, ticho. Letadlo končí v brázdě v poli. Až když jdu sbírat trosky, všimnu si, že terén tu malinko stoupá. To jsem předtím vůbec neregistroval. Chyba pilotáže. Karel poznamenává, že proto má mít člověk dvě letadla a ukazuje na svého červeného Gripena a modrého Vigena!
Obloha se trochu vybírá, sluníčko na nás nesměle pokukuje. Karel prohání svého Vigena a okolo vypuká jaro.
Když jedu domů, ptáci všude zpívají, ve vzduchu je najednou plno hmyzu a teploměr leze k deseti stupňům. Jaro!
(zveřejněno na stránce Létání s F/A-18 Hornet)