Jarní polet

Pátek, venku bezvětří a teplo.

Bandit je opravený, jedu zase na Výsypku.

Po prvních dvou letech se klepu jak malej kluk. Přemýšlím, čím to je, a je to asi tím blbým světlem. Ať letím kam chci, je na letadlo blbě vidět, je to dost velká nepohoda, sluncem prosvícený opar. V pět odpoledne naštěstí slunce postupuje k západu, třetí let to už je v klidu.

Mám staré baterky, takové přifoukliny, ale i s nima to letí docela svižně. Letadlo už mám dost osahané, letí to i na malém plynu s poměrně velkým taháním a letí to tak rovně i v zatáčce. Na půl plynu to už letí docela rychle, na tři čtvrtě už je to stíhačka. A i v té vyšší rychlosti se to dá hodně utáhnout, nebojím se jako u letadla s deskovým křídlem, že bych to rozlomil.

Výsypka tu je opravdu hnusně zarostlá, 50 cm vysoké "klacíky". Na letadle si to každým přistáním vybírá daň. A občas, když je úplné bezvětří, tak se nedá na slunci vydržet!

Tři lety po pěti šesti minutách jsou tak akorát, jedu domů spokojený. A vybouřený!

(zveřejněno na stránce Letání s Banditem)