Viby 2010 z mého pohledu

7. až 9. května proběhla na letišti Viby akce s létáním aerovleků a 11. května už na stránkách Lomcováku proběhla polemika o "chaosu" na této akci. Byl jsem teď pryč na služební cestě a tak jsem ještě nestačil o akci sesmolit článeček na web, ale situace mě tlačí vyjádřit se hned.

Zde je tedy moje odpověď ne výše uvedenou diskuzi na Lomcováku. Celý tenhle text se mi tam nepodařilo vpravit, tak píšu zde:

Čtu tady silná slova "pobyt nejen v okolí letové plochy se stával doslova nebezpečný". V okolí letové plochy neměly odložené modely co dělat. Na brífinku bylo jasně řečeno, kde je stojánka. To, že jsme modely měli poskládané vedle prahu dráhy a v těchto místech i žvanili je naše lenost. Na to opravdu platí jen ta v diskuzi řečená hůl. Vyháně a vyhánět.

" ... kolem svištěly lana velkých vlečných ...“ Lana svištěla, ale nejdál travou těsně vedle kraje dráhy nebo na druhou stranu od stojánky. Učitě nikomu nesvištělo lano kolem židličky, když odpočíval, nebo kolem jeho auta.

" ... vlečná málem přizabila kameramana ...“ Ten kameraman, který zalehl před startujícím vlekem jsem byl já. Občas se s kamerou nebo foťákem musím za záběrem vypravit do míst, kde musím mít „oči i na zádech“, počítat s tím, že budu muset uhýbat a nebojím se použít i toho výrazu – trochu riskovat. Bez takového risku nevznikne třeba takováto fotka:

To jsem se taky musel postavit před ty kluky. Je to focené 28 mm objektivem a tak stojím opravdu blízko. Kluci si už na mě na akcích zvykli a počítají se mnou. Tady v tomto případě vlek utekl ze směru a vzhledem k odporu velkého Pionýra se zvedal o trochu pomaleji, než jsem si odhadl vzdálenost, na kterou jsem vedle dráhy poodešel. Stačilo by se jen sehnout, ale protože se mám rád, tak jsem raději opravdu splynul se zemí. Bez podobných risků nevziknou zajímavé záběry, bez nějakého risku nebude k vidění pěkný průlet na zádech, dvojvlek, trojvlek, čtyřvlek, ...

Na web jsem dal i tři videa, která podle některých názorů podtitulem „a napiš tam, že to tu bylo jako ve válce“ shazují akci jako takovou. Já mám k tomu videu i odkaz, kde je ten podtitul vysvětlen. Jsou to slova Jindry Müllera, který stále a rád svými řečmi ostatní provokuje, všichni ho známe a jde jen o takové špičkování. Titulek je samozřejmě nadsázka. Proto taky v titulku těch videí je smajlík. V jednom z těch videí je slyšet, že jsme si nejen dobře polétali, ale i se dost nasmáli.

Myslím si, tak jak jsem celý den létání pozoroval (kvůli filmování), byly krizové situace jen na začátku, kdy se některým pilotům při přistávání stalo, že je vítr z boku sfoukl až k ostatním pilotům stojícím v rohu dráhy. Ti samí piloti už potom sedali pěkně na střed dráhy. Je to dáno tím, že při prvních přistáních se člověk v prostoru zejména pro něj nového letiště méně orientuje. To, že nějaké modely spadly, s organizací létání nesouvisí. Proč spadly, nechci spekulovat. Jen vím, že ti piloti mají nalétáno opravdu hodně hodin a životnost jejich modelů se počítá mnohdy na roky.

Jako totální chaos se to možná jeví, ale chaos to určitě není. Na place mezi sebou komunikujeme, hlásíme si přistání či průlety, když je třeba, vlek z plochy uklidíme a umožníme sednout druhému. To, že třeba sedaly dva modely proti sobě je kix, vyplývající z nedostatku téhle komunikace - pilot s vlečnou sedající v protisměru létal po několikaleté přestávce. Létání a jeho organizace (tady na této akci „samoorganizace“) se stále vyvíjí praxí a diskuzemi okolo toho a ten pokrok za poslední dva tři roky je velký. I ve vylétanosti pilotů je vidět pokrok, je velký nárůst počtu lidí, kteří to létají, přibyly akce, kde se aerovleky létají.

Akce byla pořádána jako přátelské setkání s volným létáním. Pilotů je více než při klubovém létání, vzletů a přistání je mnohem více než při klubovém létání a někdy je při přistávání opravdu těsno. Pokud by se mělo přisnější organizací riziko kolize na zemi snížit, znamenalo by to snížit frekvenci vzletů. Znám to z akcí pořádaných speciálně pro příznivce aerovleků s přidomkem „letecký den“. Výsledek je, že za den si člověk skoči 2x nebo 3x, věčně se čeká na startu, protože 200 metrů nad letištěm už se někdo chystá přistát a strartér proto drží dráhu volnou.

Je to otázka volby. Řici si: chci jet na „bezpečnou“ akci, kde mi startér zajistí volnou dráhu, kde počet modelů ve vzduchu a na okruhu je řízený, ale s vědomím, že si moc nezalétám, nebo chci jet na akci, kde je to volnější, létání bude mnoho a opravdu se vyskotačím?

Jsem rád, že tu možnost volby mám. Že mohu jet na takovouhle volnější akci. Tohle letiště mezi poli je pro takovéhle akce jako stvořené!

Poznámka: A že si průběh létání vydiskutujeme, že se budeme snažit organizaci létání aerovleků zase vylepšit, to si buďte jistí!