Dvě a půl sekundy 
V sobotu pršelo tak, že voda vyplavila nejen naše táboříště, ale i dráha letiště byla z poloviny pod vodou. Měli jsme si vzít spíš hydroplány!


V sobotu pršelo tak, že voda vyplavila nejen naše táboříště, ale i dráha letiště byla z poloviny pod vodou. Měli jsme si vzít spíš hydroplány!


Ráno nás budí slunce. Pod nohama nám sice pořád čvachtá, ale louže na dráze pomalu ustupují Se sluníčkem přichází i diváci.


Ráno se budím do deště. Přijíždí místní a přiváží nám informace o předpovědi počasí. Celý den déšť, déšť, déšť. Babickým se s každou hodinou rozplývá možnost, že se jim práce investovaná do příprav vrátí.


Dnes je ještě větší vedro než včera. Slunce praží od božího rána a nejlepší místo je ve stínu pod střechou plátěného přístřešku.


Před polednem balím věci na létání, tábornické potřeby, něco jídla a hlavně Foxe a vyrážím do Babic. Jedu rád. Loni se mi tam líbilo. Pěkné letiště, parta kolem Jirky Zimmerhansla umí vytvořit pohodovou atmosféru a když se k tomu přidá pivo zasponzorované Güntherem, Vaškovo hecování, snídaně připravované duem Rudla + Vlasta, nemá to v Babicích chybu.


Létat se začalo až v sedm večer. Vedro je ale pořád stejné. Fox, který stál celou dobu na slunci, je celý rozpálený.
