Dnes (2012) má každý úžasnou možnost oslovit ostatní lidi svými filmařskými výtvory.
Je možné pořídit techniku, která mu to umožní,
a záleží už jen na tvůrčích schopnostech jednoho každého,
zda bude mít úspěch. Snažím se zde sesbírat inspiraci pro vaši tvorbu.
Tento filmeček, kde je v hlavní roli rádiem řízený model,
je natočen tak, jako se točí hrané filmy.
Autor / autoři si vymysleli nějaký scénář. V tomto případě je "příběh" rozdělan na pohled člověka na zemi, který se kouká na model,
a na pohled pilota v letadle. Protože není možné osadit model několika kamerami,
je třeba natočit mnoho záběrů s kamerou v modelu v různé poloze.
Tedy nenatočí se vše v jednom souvislém letu,
ale udělá se místo toho několik krátkých letů s kamerou pořizující různé záběry tak,
aby to, když se to sestříhá, vypadalo jako jeden let.
Vše se musí stihnout odlétat v jednom osvětlení,
v jednom počasí a v jednom uspořádání lidí a věcí na zemi.
To obnáší třeba to, že lidé na zemi by neměli během natáčení změnit oblečení.
Třeba svléknout bundu.
Pokud je třeba natáčení rozložit do více dní, měli by mít všichni, co nějak v záběru "hrají" stejné oblečení, nebo alespoň oblečení stejné barvy.
Je to prostě stejné jako při natáčení hraného filmu.
Tam se ale o vše starají specializované profese, v amatérských podmínkách to musí zvládnout kameraman a pilot.
Aleš Polidor natočil reportáž z výletu do Vysokých Tater.
Jeho tvůrčí postup je jiný, než postup Radima Siebera - Vysoké Tatry od Radima Siebera.
Aleš namlouvá komentář doma po natočení všech záběrů.
Není to jednoduché.
Je třeba se to naučit, mluvit stále stejně, aby se nelišil komentář v první a poslední minutě,
nesmí být ale suchopárný. Naučit se mluvit přirozeně při namlouvání komentáře není jednoduché.
Není to jednoduché ani technicky.
Při nahrávání komentáře si musíte zajistit klidné tiché prostředí.
Aleš má ještě jednu podstatnou výhodu.
Protože je filmařem mnoho desítek let,
může těžit ze svého archivu a k reportážním záběrům přidat historické záběry.
Podstatou jeho tvorby je jeho je zájem o vše kolem, komentuje to co vidí objektivem své kamery
a komentářem přidává filmu další rozměr.
Proč tady v kapitole Inspirace tento Tomášův filmeček zmiňuji?
Když se budete dívat třeba na tento Stefanův filmeček pořízený kamerou se širokoúhlýmn objektivem:
Uvědomíte si, že ta širokoúhlá kamera nedokáže zprostředkovat spoustu věcí.
Kamera ukazuje kokpit, ukazuje pilota, ale ten svět okolo je jakoby za sklem,
všechno dole na zemi je maličké, nečitelné.
Pilot v letadle ale kouká ven, občas se na něco na zemi zahledí a ty pohledy na zem jsou součástí toho letu, toho zážitku.
A to dokáže zprostředkovat záběr kamerou s delším ohniskem tak, jak to ukazuje Tomášův filmeček nahoře.
