16 sekund letu
Vytáhl jsem Foxe jako filmovací letadlo a vymyslel si pokus. Vyložím kameru před křídlo na nosníku.
Nosníkem je laminátová tyčka, kterou přivazuji páskou pod křídlo přibližně v polovině polorozpětí. Na ocas musím dát kus olova, abych udržel těžiště ve vyzkoušené pozici.
Takhle to probíhalo 
Po odhozu jsem postupně přidával pravá křidélka až jsem držel plnou pravou a model letěl stále rovně. Zkusil jsem přidat směrovku, ale nic se nedělo. Když byl model už hodně daleko a za mnou se ozvalo kamarádovo "Tak ahoj", posledním zoufalým pokusem je povolit křidélka a pokusit se otočit doleva. To už ale vedlo k otočce doleva přes záda a pád za horizont provázený patřičným zvukovým efektem. Když jsem doběhl na mez pod námi, můj optimismus, jak model rychle najdu a odnesu nahoru, zmizel v nenávratnu. Pode mnou moře šípkoví! Už se vidím, jak tu do noci chodím a hledám, hlavně tu kameru. Zachránil mě Honza, který za mnou přinesl vysílač. Podle pípání vysílače, který hlásil a zase nehlásil slabý signál z přijímače, jsme nahrubo našli, který les šípků by mohl být ten pravý a potom už podle zvuku serv model lokalizovali. Těch několik metrů do hloubi křoví bylo hrozných!
No a příčina katastrofy? Nápad na upevnění kamery odkoukaný od jiných na takovémhle pěnoletu nefunguje, váha kamery na takové páce zkroutí křídlo. To by muselo být křídlo konstrukční, jehož tuhost je vyšší.