Iterace, historické stavy a práce s podklady

Top-down tok návrhu nemusí znamenat, že všechny úvahy musí být parametricky propojené. Při vývoji modelu je často potřeba porovnávat různé varianty, vracet se ke staršímu stavu nebo použít část staršího návrhu jako prostorový podklad. Pro tento účel je vhodné odlišit parametrické předání od iterace.

Iterace není Derive

V tomto systému má `Derive` přesně definovaný význam: Derive = předání výsledku jedné etapy do další etapy parametricky řízeným způsobem.

Naproti tomu při iteraci může být starší nebo jiný návrh vložen pomocí Insert into Current Design [ICD], ale bez vytvoření dalších parametrických vazeb.

Vložený návrh slouží pouze jako 3D referenční podklad – podobně jako by ve 2D návrhu byl použit obrázek vložený do Canvasu. Rozdíl je v tom, že zde je podkladem skutečná 3D geometrie.

Například:

03.1 Řízení – trup
       │
       ├── Iterace A
       │     └── vložen starší návrh jako 3D podklad
       │
       ├── Iterace B
       │     └── vložen jiný návrh jako 3D podklad
       │
       └── Iterace C
             └── další experiment

Na takto vložený podklad se nevytvářejí parametrické reference. Sketch v aktuálním návrhu tedy například nesmí být závislý na hraně nebo ploše vloženého staršího návrhu.

Tím vzniká zásadní rozdíl:

Iterace proto nerozšiřuje parametrický graf návrhu. Je pouze pomocným prostředkem pro rozhodování.

To umožňuje například otevřít starší aerodynamický návrh, vložit jej do pozdějšího návrhu a podle něj vyzkoušet nové konstrukční řešení, aniž by vznikla zpětná parametrická závislost:

              ┌─────────────────────┐
              │ 01 Aerodynamika v5  │
              └───────┬─────────────┘
                      │
                      │ Derive
                      ▼
              ┌───────────────┐
              │ 02 Konstrukce │
              └───────┬───────┘
                      │
                      ▼
              ┌───────────────┐
              │ 03 Vybavení   │
              └───────────────┘
                      ▲
                      │ Insert
                      │
              ┌───────┼─────────────┐
              │ 01 Aerodynamika v3  │
              │ pouze podklad       │
              └─────────────────────┘

Změna `01 Aerodynamika v3` tedy nemá žádný vliv na návrh `03 Vybavení`. Je to pouze historická nebo alternativní geometrie použitá pro porovnání a další rozhodování.

Výhoda při změnách návrhu

Tento způsob práce umožňuje relativně snadno měnit dřívější etapy návrhu.

Pokud například později vznikne požadavek na změnu aerodynamického tvaru, není nutné hledat všechny operace týkající se aerodynamiky v jedné obrovské Timeline.

Změna se provede v:

01 Aerodynamika

a její výsledek se následně promítne prostřednictvím `Derive` do dalších etap:

01 Aerodynamika
       ▼
02 Konstrukce
       ▼
03.1 Řízení – trup
       ▼
03.2 Řízení – křídlo
       ▼
04 Integrace
       ▼
05 Výroba

Pokud se přitom ukáže, že některá pozdější etapa už není kompatibilní s novým stavem, je možné ji samostatně upravit. Historické nebo alternativní stavy mohou být přitom v jednotlivých etapách použity jako nepřipojené 3D podklady pro další iterace.

Nejde tedy o klasický systém správy verzí typu Git. Jde spíše o strukturovanou parametrickou historii návrhu, ve které jsou jednotlivé etapy odděleny do samostatných Designů a jejich vzájemné závislosti jsou záměrně omezeny a organizovány.

Shrnutí metodiky

Celý princip lze shrnout do několika pravidel:

1. Rozdělit návrh na etapy podle oblastí konstrukčního rozhodování.
2. Každou významnou etapu řešit v samostatném Designu.
3. Výsledek etapy předávat do další etapy pomocí Derive.
4. Udržovat hlavní parametrické závislosti jednosměrné.
5. Při potřebě paralelního vývoje větvit návrhový proces do samostatných návrhů.
6. Po dokončení paralelních větví je možné jejich výsledky znovu integrovat do další etapy.
7. Návrhy číslovat tak, aby číslo vyjadřovalo jejich místo ve stromu návrhového procesu a usnadňovalo orientaci v Browseru.
8. Starší nebo alternativní návrhy lze do aktuálního Designu vložit jako nepřipojený 3D podklad pomocí Insert into Current Design.
9. Na tyto iterativní podklady nevytvářet parametrické reference.
10. Rozlišovat mezi parametrickým předáním výsledku (`Derive`) a experimentální či historickou referencí (`Insert`).

Výsledkem je etapový top-down parametrický návrh, ve kterém je nejen geometrie, ale i samotný postup konstrukčního rozhodování strukturován do přehledného stromu návrhů.

Je to těžké vyložit začátečníkovi v práci s Fusionem, předpokládá se praktická zkušenost - větší praktická zkušenost. Uvedu zde příklady praktického použití metody.

* ICD - Insert into Current Design

Kopie projektu

Mám ve složce projektu návrhy, které jsou vzájemně provázané pomocí derive i insert into current design. Chtěl bych to celé okopírovat do jiné složky tak, aby tyto vazby byly zachovány. Chci začít pracovat na kopii ale nechci, aby to bylo provázané.

Bohužel, Fusion má v této oblasti zásadní omezení, které musíte znát předem.

Co se stane při standardním kopírování. Pokud použijete běžnou funkci Copy (pravý klik › Copy) na jednotlivé návrhy,: kopie se uloží na nové místo. Veškeré externí reference (Derive, Insert into Current Design) budou stále ukazovat na originální návrhy v původní složce — vazby se nepřepíší na nové kopie

Pokud potřebujete skutečnou kopii - zachovat originál i kopii, Fusion nemá nativní funkci „kopírovat složku se zachováním interních referencí".

Možnosti je export jako archiv (.f3z). File › Export › uložte jako .f3z (Fusion Archive) — tento formát zabalí všechny odkazované soubory dohromady V cílové složce zvolte Upload a nahrajte .f3z — Fusion nahraje assembly i všechny reference Problém je, že se vám takto poruší vazba na "knihovní" návrhy, třeba modely serv, alektromotorů. Importem se vám dostanou do struktury duplicitní kopie těchto dokumentů.

Takže prakticky to nejde.