Videa pořízená systémem DJI FPV

Když kraj tonul v mlhách

Přenos obrazu z modelu na zem v digitální kvalitě je poměrně drahá záležitost(DJI FPV), ale umožňuje FPV létání s prožitkem. Při letu jen neřídíte, ale taky se kocháte pohledy na kraj pod sebou. Když se vám za rok podaří několik takovýchto letů a užijete si to jako já, nezdají se ty peníze tak hrozné!

Konečně není mlha aneb První létání v roce 2021

[9.1.2021]

Kraj tone celé dny v mlhách, o lítání si můžeme nechat jenom zdát a absťák roste. Nakonec se mlhy zvedly a začalo horečné plánování. Vyrazíme na hory, na sníh! Rychlá domluva uvnitř našeho SLČS: ráno jedeme na Komárku!

Krásně jsme si na horách polítali, jen ta zima byla hrozná. I při mírném větru, který foukal, jsme byli po dvou hodinách zmrzlí. Když se na hory po deváté začaly hrnout "korona davy", my už jsme jeli dolů domů.

Tma

Sada nových baterek a první teplý den, to je možnost pořádně prohnat TS po obloze. Dokonce tak pořádně, že jsem si ani nevšimnul, že se stmívá.

K poslednímu letu jsem startoval, když se slunce začalo schovávat za hory. Karel, který stál vedle mě, už chtěl jet domů, že už bude tma, ale že tu jednu baterku se mnou ještě vydrží. Poletoval jsem okolo, obraz v brýlích se mi pořád zhoršoval, pořád bylo v obraze více a více šumu, ale pořád jsem viděl sluneční světlo nad horami, tak mi v brýlích nepřipadalo, že se tak stmívá. Až mi Karel povídá, že moje letadlo přestává vidět. Já dolů viděl, viděl jsem pás trávy letiště mezi zoranými poli, na ploše bylo vidět moje bílé auto. Lítal jsem mezi sedmdesáti a osmdesáti metry, pak jsem šel trochu dolů a v padesáti metrech jsem najednou zjistil, že pod horizontem toho moc nevidím.

Takže rychle dolů. Mířím na to bílé auto, ale je jasné, že budu dlouhý. V deseti matrech přerušuji přistání, pokračuji v horizontu s tím, že si v téhle výšce odletím okruh a přistanu. Jak ale otočím doprava do pole, ztrácí se mi ve tmě a šumu veškeré orientační body. Ono to tak na obrazovce počítače nevypadá, v brýlích je ale obraz menší a já v tu chvíli ztratil kontakt se zemí, nedokázal jsem číst výšku. Tak jsem přidal, abych trochu stoupal. Ve třetí zatáčce už jsem zase viděl dole auta, zase jsem viděl, jak jsem vysoko, a tak jsem to potopil dolů pevně rozhodnutý přistát. Je vidět, jak Karel rozsvítil mobil. Když jsem sundal brýle, překvapilo mě, jaká je tma.

Jaro? Ještě ne!

První jarní den už byl, ale u nás je pořád zima. Dneska to je poprvé, kdy není ráno na rybníčku na návsi ledová šlupka. Je před večeří, venku to nevypadá moc fotogenicky, ale já se chci protáhnout a chci protáhnout i Twin Stara, kterého jsem konečně trochu polepil. Fouká proti horám, pět nad nulou a já, než dojdu pět set metrů na místo startu, mám ruku, ve které nesu letadlo, úplně zmrzlou.

Vítr se ukázal silnější, pohyboval jsem se do sta metrů výšky nad místem vzletu a při letu proti větru mi to v té výšce ukazovalo rychlost pod 20 km/h, po větru i 70 km/h. A dost to drncalo. Pohled na svět vypadal v brýlích optimističtějí než ze země, dokonce jsem viděl během letu i sluníčko.

Zaskočil mě terén. Létám na pro mě známém místě, znám tu shora polní cesty, záhyby lesů, rozhraní polí a pastvin. Zkoušel jsem taky klouzavý let a dvakrát jsem spadl do vývrtky. Když jsem letadlo srovnal, nepoznával jsem, kde jsem. Musel jsem se několik vteřin rozhlížet. Jsem zvyklý, že nejtmavší jsou lesy, teď jsou nejtmavší zoraná pole a některé lesíky vypadají z určitého úhlu skoro jako pastvina. Krajina tak pro mě shora vypadá jinak.

Strávil jsem venku více než hodinu a byl jsem rád, když jsem doma vlezl do chodby do tepla. Na další dny slibují meteorologové patnáct stupňů, jsem zvědav. Zatím jim to u nás moc nevycházelo.

Razor + Razor / Libor + Pavel

Domluvili jsme se s Pavlem na společném létání a vymysleli si let ve skupině. Kdo to někdy zkoušel, ví, že to není jednoduchá disciplína. Pavel letí za mnou a dokázal se mě udržet skoro celý let. Je dobrej!