Létání s Edge XL od RC Factory

Zima

Zlomil jsem u Edge vrtuli.

Kecl jsem se zastaveným motorem na břicho a list byl pryč. Zima! Bylo kousek nad nulou a plast vrtule je v tom chladu o hodně víc křehký. V krámě, když jsem si byl pro novou, jsem se dozvěděl, že nejsem sám, že kdo chodí létat ráno jako já, kdy je ještě zima, láme vrtule taky. Zajímavé je, že loňskou zimu jsem nezlomil žádnou. Tak doufám, že se ty teploty posunou k té desítce!

Edge a FPV. Je to kravina!

Konečně přestalo fičet! Ideální to není, vítr chvílemi fouká 5 m/s, ale pro můj pokus je to dobré. Chci Edge proletět s FPV brýlemi na nose.

Těšil jsem se na to, ale už během letu jsem si to vyhodnotil: Je to kravina!

Ale abych nepředbíhal.

Start je trochu otázka, vyhazuju letadlo nahoru a v obraze mám v tu chvíli jen oblohu. Mám relativně blízko vysoké stromy, fouká napříč, ale mám letadlo v rukou, tak to není takové drama. Vteřina po odhodu, potlačení, vidím horizont a letím, kam mám.

Edge je zalétaný akrobat, letí přesně kam ho pošlu, řízení mi nečiní potíže. Ale vidím jen dopředu, nemohu se rozhlížet, jak zvednu nos letadla, zmizí země ze zorného pole a ztrácím pojem o poloze. Kdybych neviděl na obloze mraky, nevěděl bych nic. Taky odhad výšky na začátku obratu směrem k zemi nic moc. Dá se to podle vysokých stromů, když je po straně vidím, když vidím jen louku a roští, nepoznám, zda jsem 20 nebo 30 metrů vysoko. V horizontálním letu to odhadnu, ale během několika za sebou jdoucích obratů si ten odhad nestačím udržet. A vůbec nepoznám rychlost. Letím tak podvědomě pořád na víc plynu než normálně. Prostor, kde létám, se mi tak jeví menší, než když zde létám normálně. Po pár obratech je mi ale jasné, že to není o akrobacii. Nevím, jestli držím stopu, nevidím, jak obraty kreslím, nekochám se ladností pohybu letadla v prostoru. Takže příště jdu s Edge zase létat normalně, budu stát na zemi a dívat se na něj ze země!

Ale abych nebyl za negativistu. Je to úžasné mít možnost si takhle letět, vidět obraz v kvalitě, jako kdybych v tom modelu seděl. Je to věc, kterou jsem si nedovedl před pár lety představit. FPV létání je zajímavým oborem modelařiny! Jen to není asi pro tu akrobacii.

Edge FPV

Tisk malých dílů držáku kamery na Edge trval půl hodiny.

Kameru a air unit jsem namontoval do držáku, držák jsem páskou přilepil na trup.

Zapojení napájení a zkouška vysílání dopadly dobře. No a od chvíle, kdy jsem to v dílně vyzkoušel, venku pořád fouká. A fouká tak, že ČHMÚ pořád vydává výstrahy před vichřicí! Už to trvá více jak týden, místo létání poslouchám jen doma meluzínu v komíně!

Edge FPV

Venku je šedivo až temno, slunce nevidět. Vymýšlím, s čím bych mohl vyrazit a napadl mě FPV Edge! Že bych přendal FPV verky z Twin Stara a zkusil FPV létání s akrobatem?

Kameru bych posadil na kabinu cca jako by byl pohled pilota. Fotku modelu z boku jsem so vložil do Autodesk Fusion jako canvas - podklad výkresu.

Kameru i air unit systému DJI FPV mám vymodelované už z dřívějška, jen je do výkresu vložím a zkouším si nějaké pozice, jak bych kameru a unit mohl mít na trupu rozmístěné. A hned si zkouším nějaký tvar držáku, přepokládám, že ho vytisknu na 3D tiskárně. Při modelování mohu zjistit problém "nejdou otevřít dveře", držák by mi bránil manipulovat s SD kartou.

Držák bude dvoudílný. Jeden díl bude páskou Tesa přichycený k trupu modelu, druhý bude zajišťovat unit v držáku. kamera má z boku závity, bude přichycena šroubky. Otázkou je odolnost tištěného dílu teplu z air unit, ta se při vysílání obrazu dost hřeje. Mimo umístění kamery a vysílače na model stačí jen připojit air unit na pohonný akumulátor. To udělám odbočkou napájení, kterou vyrobím zde dvou proti sobě spájených konektorů XT-60, samce a samice.

Díly budou při tisku orientované tak, aby měly pevnost v potřebném směru.

Odpoledne zase na louku

Venku je pořád krásně, není už úplně bezvětří, ale i tak je to na lehká letadla. Ke Step One přidávám ještě Edge.

Létám nejdříve s kluky se Step One. Po dopoledním tréninku to nabralo dost grády! Tři Step One pohybující se najednou v krychli 20 x 20 x 20 metrů, to je náročné to usledovat. Ještě jedno takové létání a vyroste mi třetí oko vzadu na hlavě!

Zvuk Step One tu nad hlavou, tu vedle ramene, pod nohama, za zády, to všechno třikrát. Pavel říká, že to je jak ve velkém kadeřnictví, kde jede několik mašinek. Však každou chvíli čekám, že mi nějaká mašinka zezadu oholí hlavu!

Vilda lítá se Step One druhou hodinu a už zavedl vzlet z letadlové lodi.

Po vylítání baterky beru Edge. Metrový akrobat se mi po Step One jeví jako bombarďák! Zatím, co Step One i v tom mírném větříku ve vzduchu poskakuje, Edge letí jak po kolejích. Je pro mě těžké vypořádat se se dvěma dalšími malými letadly ve stejném prostoru a ještě těžší je oslňování sluncem, které teď v zimě sedí ve stejné výšce, ve které létám. Dávám dva šestiminutové lety a moc se mi to líbí. Když mi to jde a ještě je k tomu pěkné světlo, je to radost!