Výuka létání

To se mě nemůže (zatím) stát! 

V následujícím povídání si řekneme, jak se dostat z termily. Jak dostat model ztrácející se ve výšce nad námi zpátky na zem a nejlépe v celku.

Záčátečník, který ještě neokusil pocit, kdy model, který dosud v klouzavém letu mířil nezadržitelně k zemi, najednou začne s okolním teplým vzduchem stoupat nahoru, si starost, jak dostat model bezpečně dolů na zem, nepřipouští. Marně se dosud snaží termiku najít a udržet se v ní.

Jednou to ale přijde a váš model začne stoupat a nabírat výšku. A může se vám třeba hned napoprvé napodruhé stát, že stoupání bude tak vydatné, že z 50 metrů bude najednou 100, za chvíli 200 a za chvíli už z modelu bude malý křížek na obloze. Na to totiž nemusíte být mistry v létání v termice.

Pěkně o tom psal třeba Jakub Ježík na flying.isgreat.org:

Ven z termiky 

Termiku je třeba umět nejenom nalézt a využít, ale také opustit a dostat model na zem.

V letních dnech je pravděpodobné, že se vám podaří nalétnout do silného stoupavého proudu vzduchu. Ve chvíli, kdy je váš model nevysoko nad vámi a vy ho můžete sledovat jen s mírně zdviženou hlavou, je jeho řízení snadné. Ve velké výšce to je horší.

Chcete-li stoupák opustit, zrychleným letem se přesunete jinam mimo oblast stoupání. Při pohledu na model z boku se snadno kontroluje jeho rychlost i to, zda stoupá nebo klesá. Zejména u začátečníků bývá první nalétnutí stoupáku spojeno s velikým nadšením. Krouží a krouží, model je menší a menší. Pak už je z něj na obloze jen křížek. V té chvíli se pilot zalekne a snaží se nějak dostat model dolů. Tlačí, dělá ostré zatáčky, přemety a bojí se, aby model nerozlámal. Ten však stále stoupá! Panika se zvětšuje a s tím i odvážnost manévrů.

Jaké jsou vlastně poměry v takovém stoupáku? Běžný model má minimální klesavost kolem 0.5 m/s. Stačí tedy stoupák 0.5 m/s, aby se model udržel ve stejné výšce a létal tzv. "nulu". Když je stoupák 2 m/s, leze model viditelně nahoru. Při 5 m/s to vypadá, jako by model skákal po schodech nahoru. Udržet model v takovém stoupáku v horizontu, musí být opravdu pěkně natlačen. Kdyby měl klouzavost 1:10 poletí při klesání 5 m/s 10 x 5 = 50 m/s (cca 180 km/h). "Naštěstí" jsou běžné modely aerodynamicky nečisté, klouzavost při velké rychlosti je menší a tak je rychlost podstatně nižší. I tak je ale vysoká a prudké změny režimu letu mohou vést k destrukci některé části modelu. Navíc těsně před bouřkou nebo dokonce pod bouřkovým mrakem může být stoupák i 15 m/s!

V takových podmínkách je třeba létat s rozmyslem a nešroubovat výšku do neviditelna. Ve chvíli, kdy se rozhodnete snížit výšku letu, leťte mimo oblast stoupání. To je nejčastější chyba, kterou vídávám. Pilot se snaží utratit výšku v místě, kde se rozhodl přerušit stoupání - tedy v samém středu stoupáku. Snažte se udržovat ustálený režim letu. Lepší než držet vyšší rychlost kniplem je použít trimu. Vytrimujte model na vyšší rychlost, namiřte ven ze stoupáku a leťte dostatečně daleko (u pomalého modelu je třeba letět třeba půl minuty, aby model doletěl několik set metrů mimo oblast stoupání). Směr měňte opatrně. V průběhu klesání řiďte model jemně ale důsledně klesejte. Uvědomte si, že model letí přibližně 2x tak rychle než jste normálně zvyklí a tak stačí jemné zásahy do řízení.

Ideální je, pokud je model vybaven brzdícími klapkami. Použijte je. Brzdící klapky výrazně zvýší klesání modelu. Pokud takto vydržíte dostatečně dlouho, zjistíte, že výšku opravdu ztrácíte. Druhou nejčastější chybou je totiž panika, kdy pilot zvolí nějakou taktiku klesání, ale neudrží nervy na uzdě a změní režim letu. Například uvede model do sestupné spirály, ale vždy povolí a model vyplave a zase stoupá. To je také chvíle, kdy dochází nejčastěji k destrukci modelu. Pilot tlačí model na velké rychlosti a potom kniply pustí nebo ještě zatáhne. Prudké zvýšení vztlaku často vede ke vzpažení křídel. Zásada tedy je: jemně ale důrazně.

Je dobré si manévr vyzkoušet v menších výškách a sledovat chování modelu. Zejména potlačení trimem. Uvidíte tak, na jaké rychlosti se let modelu ustálí, zda nemá v takovém režimu sklon k třepetání a podobně. Například kombatová samokřídla se velmi nesnadno vybírají z dlouhotrvajícího strmého sestupného letu. Zřejmě při velké rychlosti dochází ke kroucení elevonu a ten potom nedokáže účinně vybrat střemhlavý let. To si každý musí na svém modelu vyzkoušet.

Mějte taky na zřeteli konstrukci svého modelu. Volte pro vyklesávání přiměřený režim letu a pokud váš model neumožňuje strmější sestup, nemůžete se v tak silné termice do větších výšek pouštět.

Poznámka 1:

Sledujte SVŮJ model. Již mnohokrát jsem viděl modeláře, který v klidu řídil "svůj" model, zatímco jeho model nikým neřízen mizí v dáli. Podobná letadla si totiž ve velké výšce snadno spletete a pokud všichni kroužíte, snadno se vám taková záměna přihodí.

Poznámka 2:

Bojte se bouřky! Pokud se k vám blíží bouřka, včas vykliďte pole. První, co vám bude hrozit, budou opravdu silné stoupáky, které nebudete muset umět zvládnout. Druhým nebezpečím jsou blesky. Zažil jsem i bouřku z čistého nebe. Létali jsme na nízkém kopečku Boulí za dusného slunečného dne, když jsem zaznamenal podivné vrčení ve vysílači. Zjistil jsem, že zvuky vydává anténa, na které se nakonec objevilo i sršení. Stačil jsem taktak přistát, když začaly létat blesky a my se akorát stačili schovat do auta.

Bohužel znám i případ úmrtí, kdy člověka na letišti zasáhl blesk v místě, které dobře znám a kde bych se blesků nikdy nebál. Schovejte se v autě!