Zálet 

Dorazila velká krabice. Poměr obal - obsah 10 : 1, tedy váhově. Vybaluji z bublinek krásný stroj.

Kdo má rád krásné terchnické věci, na tomhle si pošmákne! Křídlo je štíhlejší, než u Long Shota, je nezvykle posazeno dole, celé je to uhlíkové A jak je to lehoučké! A to už jsou v tom serva, baterka! Při pohledu zblízka vynikají detaily provedení. Krása!

Co mě straší je gondolka. Ta je proti Long Shotu čtvrtinová! Ale přijímač se tam vejde! Dokonce do letadla v pohodě strčím i vario! Užívám si, že jsem si objednal osazený stroj. Hlídám vnučku a během hraní na dvorku stačím "pokoutně" připravit letadlo na odpolední létání! Sestavení je o zavěšení jednoho lanka, spojení jednoho konektoru a sešroubování čtyřmi šrouby. Nejvíc práce mi dá najít na internetu doporučené seřízení. Celou tu dobu si pochvaluji, že nemusím řešit instalaci serv, kabeláž, konektory ... Je to jako sednout si ke kadeřníkovi a nechat se jednou v životě oholit.

Když jde vnučka po obědě s babičkou spát, já už pípám výchylky a třesu se, až to poprvé hodím do vzduchu. Fouká jako prace, 7 - 8 m/s, turbulence za horami. Ideální počasí na zálet!

Ve dvě jsem na louce a zkouším první hody.

Letí to, řídit to jde, ale nic víc se nedozvídám. Opravdu fičí a opravdu je to hodně turbulentní. Mám problém i při startu, vítr mi letadlo bere z ruky, občas předvádím před odhodem podivuhodná cvičení.

Po "záletu" jedu ještě s partou na svah, kde dvacet minut blbneme akrobatěním. Pak mě zima přemůže a jedu domů. Hodnotit to celé kvůli větru nejde.

Konfigurace pro hod 

Jdu na pět minut s Bravem za humna. Řekl jsem si, jednou dvakrát to hodím, v baterce ještě něco je, jen odzkouším to nastavení klapek pro hod a potom doma zbastlím nabíjecí kablík.

Telemetrie ukazuje na přijímačových baterkách 4.2V, to na jeden dva hody s okamžitým přistáním je. První hod, kdy mám už klapky vyklopené nahoru, házím opatrně, dost jsem přetrimovával výškovku. Letadlo už nejde do přemetu, krásně spořádaně jede nahoru. Dám ještě jeden větší silou a jdu domů.

Jsem na louce ani ne pět minut. Do druhého hodu už se víc opřu, telemetrie zahlásila 37 metrů, letím hned velkým obloukem na přistání a najednou hláška "telemetrie je ztracena". Čekám, kdy se ozve telemetrie zas, ale už jen koukám, jak jde letadlo z třiceti metrů střemhlav do země. Ještě jsem ze zvyku zvedl vysílač nad hlavu, ale jen bezmocně koukám na "ztuhlé" letadlo, jak se svistotem mizí za křovím na vedlejší pastvině. Co se stalo je mi jasné při prvním pohledu na displej vysílače. Poslední údaj telemetrie 3.5V! Vybitá baterka v házedle.

Už dlouho jsem takhle neběžel. Negativní emoce, naštvanost na sebe sama, očekávání nejhoršího. Hádejte, jak to dopadlo!

Mám kliku! Z prdele kliku! Letadlo nabralo z těch 30 metrů pěknou rychlost, na zem dopadlo skoro kolmo, čumákem do zápichu, trefilo se ale do roští, co je u nás podél cesty a ještě do takové slehlé části. Vrstva na zem polehlých větví zapružila a ztlumila náraz. Dva tři metry vedle a letadlo by spadlo na štěrkovanou cestu nebo na pastvinu. I jsem si pro letadlo mohl jednoduše do roští dojít, obvykle to znamená boj se šípkovím. Letadlo leží na větvích na první pohled nepoškozené. U centroplánu je vidět na potahu typické zvlnění po diagonále, jak křídlo propružilo, skoro to ale není vidět. Pokud se to uvnitř nerozlepilo, tak tomu nic není!

Doma kontrola potvrdila, že se letadlu nic nestalo. Baterka měla 2.7V! Jsem blbec, deset let létám s podobným modelem a stejným režimem baterky a tady provedu tohle. Jdu vyrábět kablík na nabíjení.