¦ stuktura sekcí ¦ Kontakt ¦ Hledat image

K akci v Rokycanech st�l� odkaz / permalink

21.09.2009

Když teď doma přemýšlím o setkání historických větroňů v Rokycanech, napadají mě nějaké poznámky.

Už jsem to říkal v jiném článku, ale zopakuji to ještě jednou. Akce Petru Bortelovi a jeho kamarádům z Rokycan vyšla. Počasí jak na objednávku a na letišti příjemná atmosféra. Vlekařů dost, občerstvení, ... Co k tomu dodat.

Stejně jako na modelářských leteckých dnech, kde jsou k vidění motorové modely, tak i mezi větroňáři se objevují nové zajímavé modely, stavěné a mnohdy konstruované v domácích dílnách. Tedy nejenom stavebnice. I tady v Rokycanech. Modely dobře létají a létají dobře i jejich piloti. Už to není tak, že kdo staví, neumí s modelem létat.

Naučili jsme se létat na větroňářských akcích. Není třeba vysvětlovat pilotům jak se mají pohybovat po ploše, na co si musí dávat pozor. Létání probíhá bez zádrhelů.

Co mě ale i jiným pilotům chybělo (zaslechl jsem několik poznámek v tomto smyslu), to byl nějaký "řídící létání" na ploše. V zahraničí mají pro tuto funkci název "marshal" - maršál. Nemusí pilotům povolovat vzlety a přistání a nějak létání striktně řídit. To si piloti domluví smai. Měl by spíše pomáhat pilotům vě věcech, které jim jdou při koukání na model nahoru těžko. Třeba je vodit z plochy, aby nepřekáželi přistávajícím a aby někomu nešlápli na model. Mohl by pilota informovat a dění nad dráhou, kdy zahlásí průlet. Prostě dělat pilotům takové druhé oči. Na některých akcích takový člověk na ploše byl a bylo to příjemné. Nesmí to ale být člověk, který pořád na někoho řve a chce za každou cenu létání řídit. Má to být opravdu spíše pomocník, který létání dělá pohodovějším a hlídač, který si všimne hrozící kolize.

Letiště v Rokycanech je letiště se smíšeným provozem. Létají zde nejenom modeláři, ale i sportovní letadla. Provoz probíhal bez problémů na obou drahách. Na té modelářské i na té pro velká letadla. Piloti ultralajtů čekali na pojezdovce než přeletí model na přistání, my zase byli upozorněni před vzletem nebo přistáním velkého letadla.

Co mi chybělo (přišel jsem na to až doma), bylo přesnější poučení o prostoru. Na brifinku jsem nebyl, ale mě se dostalo poučení, jen že nemáme létat nad a za velkou dráhu nad dálnici, co vede okolo. Problém je, že se špatně odhaduje, jak daleko to nad dráhu nebo nad dálnici je. Zvláště, když člověk na letiště přijede poprvé v životě. Doma při pohledu na mapu jsem zjistil, že nad benzínovou pumpu je to jen 300 metrů a nad dálnici 400 m. A to moc není! Součástí brífinku by měly být exaktní údaje o vzdálenostech k překážkam a o vzdálenostech k zakázanýn prostorům. Nestačí říct "Tam nelétejte". Musí to být "Tam nelétejte, je to od nás xy metrů."

Z mého pohledu jsou tyto akce příjemné. Počet modelů na ploše je přijatelný, létá kdo má chuť. Člověk se setká s kamarády, setká se s dalšími lidmi se stejnými zájmy, uvidí nové modely. Nemusí spěchat s připravou modelu, protože už za pět minut se musí odevzdat vysílače. Prostě pohoda. A takové akce jsou i užitečné. Přijdou diváci a my propapagujeme svůj koníček. Při tom počtu pilotů se pořád něco děje a diváci mají na co koukat.

Z hlediska diváka by mi ale vadilo, že polovina modelů je položena někde daleko na ploše. I já měl model položený daleko v ploše, protože tahat model s sebou, když jdu třeba pokecat k autům s kamarády je fuška. Tady na letišti to bylo dané umístěním vzletové plochy a příjezdové cesty. Lepší je, když je ohrazení prostoru pro diváky blíže položeným modelům. Řešením je donutit piloty odkládat modely blíže divákům. image Diváků kolem procouralo docela dost. A to přitom v Rokycanech probíhaly slavnosti a tak měla modelářská akce konkurenci v dění ve městě.

Kdy bude druhý ročník?

(zveřejněno na stránce Co dělám?)