Konečně se otočil vítr

Pořád foukalo přes hory, dneska konečně začal foukat severozápad. V pozdním odpoledni je krásný výhled na kotlinu Teplic, obzor je větrem vymetený, po obloze plují kumulky. Teplota je konečně normální - 21 stupňů. Long Shot je nabitý, tak spěchám na louku pod les.

Na louku fouká dost zleva a hlavně více, než jsem si myslel. První výhoz Long Shota ukazuje, že to půjde. Je to ale jako po schodech. Turbulence je značná, model jednou poskočí o pět metrů nahoru, o pár metrů dál se propadne zase dolů, občas ho vítr postaví na křídlo. Neštěstí je ale model tak obratný, že to jde zvládnout. Jen chvilky, kdy je závan turbulence směrem dolů tak silný, že model neletí, ale jen bez rychlosti padá třeba deset metrů dolů, mě straší. Pohybuji se totiž u kraje lesa a snadno bych mohl skončit ve větvích vzrostlých stromů.

Po asi dvaceti minutách divokého svahování, kdy model létá jak postřelený, se vítr o metr dva stišil a divoká turbulence zmizela. Rázem mohu létat těsně nad loukou. Létám natlačený, osmičky, kroužky před sebou, kruhy kolem sebe, občas se nechám vynést nad loukou až k hornímu okraji svahu a potom kopírováním terénu směrem dolů nabírám rychlost, dole půlpřemetem obracím Long Dhota na záda a vracím se na zádech zase nahoru do kopce.

Škoda, že tu nemám nikoho, kdo by to filmoval. V takových podmínkách je Long Shot na svahu doma a kdo přemýšlí o tom, že musí mít na svah něco "svahového", toho by záběry takového létání přesvědčily o tom, že jde na svahu lítat i s takovým papírákem. Budu to muset nějak vymyslet a příště to nějak natočit.

(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)