Vedro, vedro, vedro 
Je už několikátý den vedro. Odpoledne leze teploměr ve stínu přes třicet. I přesto se rozhoduji, že vyrazím na louku na slunce. Nabíjím Long Shota, jsem zvědavý, jestli tady na horské louce v tom přehřátém vzduchu chytím nějakou bublinu.
Už cesta od domu na louku je očistec. Vzduch se skoro nehýbe, slunce pálí shora a posekaná suchá tráva sálá zdola. Nuluji stopky na vysílači, zapínám přijímač a spouštím časovač, kterým budu měřit dobu zapnutí rádia. Baterka v házedlu je malinká a časovač mě upozorní dříve, než bude baterka vybitá.
První otočka, vypouštím model, ale ten místo stoupání letí fofrem kousek na zemí. Co to? Po dosednutí chvilku přemýšlím a dochází mi, čím to je. Naposledy jsem s Long Shotem lítal akrobacii na svahu a výškovka je trimem hodně potlačená.
Po přestavení trimu už model po odhodu poslušně nabírá výšku. Hned za chvilku mám ale další námět na přemýšlení! Vysílač během letu najednou zapípá. Co to je? Zase chvilku přemýšlení a potom si vzpomínám, že to je signál poklesu napětí přijímače, když před pokusem o přistání do ruky vytahuji "velké" klapky.
Potom už vesele hážu a "zkouším" vzduch okolo. Nejvíc to kope nad zahrádkami, ale je to dost daleko ode mne a když se vracím, tak občas začne povívat proti a z kopce dolů a mě to potom vychází rovnou do drátů vedení 3 kV. Občas se držím v takové nesmělé rozbité nuličce, i nějaký metr nastoupám, ale je to tak na prodloužení letu. Po pěti šesti hodech mám tričko úplně mokré. Pokračuji ale v usilovném házení. Když termika zařídí pohyb vzduchu z údolí proti svahu, stačí mi i ten metr na docela pěkné svahování. Většinou to ale dýchá naopak a mě to "splachuje" dolů. Trefuji se tu poprvé do drátů a vyděsí mě to. Za a) protože si myslím, že prolétávám hodně pod dráty a tak je pro mě náraz překvapivý, za b) můj poslední náraz do kabelu lanovky na Donovalech znamenal dost velké poškození modelu. To však byl svahák, Long Shot ťukne do drátů, sesype se až na zem, ale na náběžce žádný zásek není.
Když už mám končit, chytám se v uzoučkém stoupáku, který cestuje přes vesnici směrem ode mne.
Long Shot se rychle zmenšuje a za chvilku jsem o sto metrů nad místem startu,
za další chvilku sto padesát metrů vysoko.
Časovač začíná pípat, pomalu se blíží konec doby bezpečného provozu přijímače. A zrovna to tak nosí 
Jsem ale nad lesy s patnáctimetrovými stromy, kam bych nechtěl spadnout, a tak raději tlačím,
dělám několik výkrutů a přemetů a sedám.
Házel jsem tři čtvrtě hodiny a mám toho plný kecky. Šupajdím domů a těším se na studenou vodu z vodovodu.
(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)