Nad Vltavou 
V sobotu jsem měl možnost letět na letišti Točná s Michalem se Zlínem Z-43.
Počasí bylo nádherné. Jaro v plné síle. Hospoda na letišti byla zavalena cyklisty, kteří hasili žízeň po výjezdu od řeky nahoru na letiště. Letiště leží mezi lesy na kopci nad údolím Vltavy nad Zbraslaví.
Nasedáme do Zlína. Michal provádí pečlivě předstartovní úkony. Dostávám sluchátka s mikrofonem a tak si vyslechnu i radiokorespondenci s řídícím létání. Korespondence je tady mnohem více formální než jinde vzhledem k tomu, že je letiště v řízeném okrsku letiště Praha Ruzyně.
Startujeme motor. Uvědomuji si, jak je dobře start motoru nasimulován ve Flight Simulatoru. Tam se ale nezdržuji stavěním vrtule nebo nastavováním kompresoru. Michal mě v rychlosti seznamuje s přístroji. Pojíždíme na start. Já už v tuto chvíli lituji, že jsem si nesundal flízku. Sluníčko dělá své. Plný plyn, rozjíždíme se. Michal přizvedává letadlo, cinkne si indikace přetažení a už jsme ve vzduchu. Vychutnávám si akceleraci letadla a opojný pocit, který vždycky mám, když cítím jak se křídla opřou o vzduch, odpoutání od země a přechod do stoupání.
Po startu se otáčíme na jihozápad. Ventilace naštěstí funguje dobře, takže se za překrytem kabiny nepečeme. Ze Zlína je perfektní výhled. Dokonce i směrem dopředu dolů je docela vidět, protože čumák s invertním řadovým motorem je úzký. Přelétáme Vltavu a podél toku Berounky míříme na Karlštejn.
Mě na letu nejvíce blaží, že mohu nohy posadit na pedály a chytnout se kniplu a řídit letadlo tam, kam velitel tetadla Michal řekne. Čekal jsem trochu větší problémy, ale nakonec mi to třeba při průletu turbulencí připadá jednodušší než v Blaníku.
Oblétáváme hrad ...
... a pokračujeme jihozápadně nad Vranskou přehradu k soutoku Vltavy a Sázavy. Od soutoku letíme proti proudu Vltavy. Přelétáme hráz přehrady Štěchovice. Nahoře na kopci je dobře patrná nádrž štěchovické přečerpávací elektrárny. V tuto chvíli už rezignuji na fotografování, protože žiju řízením letadla.
Stoupáme asi 5 m/s do výšky, ze které budeme mít větší rozhled. Pomáhají nám stoupavé proudy. Přilétáme k hrázi Slapské přehrady. Nad přehradou mám povoleno vykroužit si jednu třistašedesátku. Docela se mi vede. Udržel jsem horizont i rychlost a ještě jsem se stačil kochat se pohledem dolů.
Vracíme se zase po řece k soutoku se Sázavou. Sázava je ta kalnější.
Pomalu se blížíme zpět ku Praze a k letišti (letíme 180 - 190 km/h). Nalevo dole rozeznávám plochu lipeneckého modelářského klubu a hemžení na něm.
Poslední pohled na Prahu. Klesáme se staženým plynem. To už si řízení bere Michal. Jsme před čtvrtou zatáčkou.
Dotáčíme do osy dráhy. Michal vytahuje plné klapky. Letiště se mezi lesy zdá jako letadlová loď.
Pojíždíme k hangáru. Překvapuje mě, jak málo plynu stačí k pohybu po trávě.
Jsem spokojený. Děkuji Michalovi za pěkné svezení. Cestou k autu míjím zase cyklisty sedící u piva a zavidím jim ještě víc, než předtím. Musím ale do auta a jet do Prahy vyzvednout svoji ženušku.
Ještě že to bylo jiný den
|
Při brouzdání internetem jsem narazil na webu
na fotku Jana Kouby,
kde Boeing 737 přelétává nízko nad Karlštejnem.
Když sy představím, jak si nad Karlštejnem letíme a kolem profrčí 737 ve formaci s dalším letadlem ... |
|
Zajímalo by mě, zda si ČSA před takovým fotografování zajišťuje volný vzdušný prostor.