Oprava po čenichovce

Lentus - Dílna

Lentus stál od prosince loňského roku opřený v koutě. Po havárii, kdy se ohnul jeden z parohů křídla, kterými se spojují poloviny křídla navzájem a s trupem. Tady je ten pád:

Ten paroh je nosník křídla z duralového jeklu vyplněný uhlíkovým jeklem a v něm ještě uhlíkovou trubkou. Z toho materiálového složení plyne, že i kdybych to dokázal narovnat - ohnout zpátky, nebude mít křídlo v tomto nejnamáhanějším místě potřebnou pevnost.

To křídlo je do formy vypěněný díl, nedá se to rozebrat, nedá se to vybourat a znovu postavit částečně jako třeba dřevěná konstrukce, ten duralový nosník prochází celým rozpětím křídla! Jeho přerušení znamená "zrušení" konstrukce křídla.

Tak běžely týdny a já přemýšlel co s tím. Řešením by bylo koupit nové křídlo jako náhradní díl, ale když jsem četl povídání jiných zoufalců, kteří Lentuse zrakvili jako já, tak koupili jiný nový kus - celou stavebnici.

Řešení jsem viděl v tom, že křídlo kuchnu, duralový nosník vypreparuji ven a nahradím jiným. Sestava duralový jekl - uhlíkový jekl - uhlíková trubka je pro mě nedostupná a úvahami jsem se dobral k tomu, že nosník slepím ze sklotextitových pásků slepených nastojato jako planžety.

Tak jsem došel k rozhodnutí, že to tedy kuchnu.

Ohnutou část jsem co nejblíže žebru odříznul kotoučkem na dremelu, jinak by kořenové žebro nešlo stáhnout. Bylo to na tři až čtyři ruce - držet křídlo, hubici vysavače, dremela ... 😃 Prach z uhlíku je prevít! Stáhl jsem výlisek kořenového žebra. Kvůli tomu musely pryč polepy, musel jsem rozpojit kabely k servům. Protože v tom kořeni bylo nablemcané lepidlo z tavky, nakapal jsem líh a lepidlo vyloupal.

Orýsoval jsem si, kde jsou boky nosníku, a potom to už byl jen ostrý nůž.

V křídle jsou tři plastová žebírka, která při vypěňování drží duralový jekl ve správné pozici, ta jsem musel také šmiknout. Překvapilo mě, že pěna a nosník na sobě vůbec nedržely. Tak jsem při té preparaci došel k nápadu, že bych mohl nosník posunout směrem do středu. Tím bych vyrobil nový paroh. A na konci křídla je ten bytelný nosník k ničemu, tam je zátěž za letu minimální.

Nosník jsem vyjmul, uřízl ještě kousek, kde byl ohnutý uvnitř křídla, a posunul tak, aby vznikl paroh stejné délky jako na druhé polovině křídla. Nabrousil jsem na konci malé sražení, ten konec zapadá do kapsy protější poloviny křídla. Zalepil jsem ho vteřiňákem a vteřiňákem jsem zalepil i pěnu, kterou jsem předtím nad nosníkem vyřízl. Náhradu nosníku na konci křídla jsem vyrobil z uhlíkové trubky. Operaci vlepování nosníku zjednodušuje to, že je to křídlo i bez nosníku tuhé, a když se do toho nezanesou nějaké síly zátěží nebo rukama, tak se to nekroutí.

Zkouška montáže celého letadla dopadla dobře. Ještě jsem prolepil ocas, kde byla prasklina u náběžky směrovky. Tak ještě montáž přijímače a pohonu.

Přemýšlím ještě, jak zajistit kořenové žebro. Na něm je oko, skrz které se strká kolík, aby se křídlo nevytáhlo z trupu. Asi nijak, drží vzpříčením na těch dvou duralových jeklech, protože tam žádné lepidlo nebylo, když jsem to stahoval.