Sobota

Budím se před sedmou do krásného rána. Letiště ještě spí. Jen z pootevřeného okna karavanu vedle mého stanu na mě koukají dětské oči a slyším tiché "ahoj".

Kolem půl osmé vidím z karavanů vylézat rozčepýřené hlavy, ale až do osmé hodiny všichni dodržují klid, aby i ti největší spáči v klidu dospali. Po osmé ti nejpilnější tahají na plochu své miláčky a dávají se do sestavování.

Zatím, co můj Luňák spal v autě a já ve stanu, mí zámožnější sousedé spali v karavanech a ty velké stany vedle karavanů měli jen jako garáže pro své stroje.

Bohužel se nad letiště jen o něco později nasunuly mraky, dost se rozfoukalo a pokropila nás i nějaká voda.

Model jsem měl sestavený, všechno ozkoušené a tak jsem rád přijal pozvání na kávu do luxusního ležení české výpravy.

V půl desáté nás pořadatel vyzval k registraci modelů a vysílačů. Formuláře byly jen v němčině a tak jsme pilně opisovali od Jindry Stejskala. Vypadalo to chvíli, že budeme mít všichni zapsáno "RACEK-3 MRKEV", spannweite 7.60 m, ... :-)

Po desáté už byly od všech vybrané vysílače. Každý dostal žeton s číslem, na který si vysílač vyzvedával a k němu vždy dostal kolíček se svým kanálem z tabule. Když nebyl kolíček, nebyl ani vysílač.

Pořadatel vysvětlil, jak se bude létat. Nám, co jsme nerozuměli německy to podal ještě za pomocí srozumitelných gest. Už od počátku byla vidět snaha o co největší bezpečnost.

Ještě jsme si udělali skupinové foto na památku.