Nemá cenu se zdržovat 

Již několik let roste zájem o filmování z modelů letadel. I já se tohoto dění účastním a věnuji se tomuto tématu i zde na webu - viz Kamery do modelů, filmování z modelů.

Sleduji trh, sleduji počínání jiných "točičů", snažím se od ostatních něco odkoukat a snažím se poučit z chyb jiných. Opakovaně tak mohu sledovat stále stejný příběh:

Nejdříve přijde nápad nafilmovat něco z modelu. Letiště a kamarády na něm, svůj dům nebo svůj panelák, zámek (cizí ), cokoli. Prostě něco z ptačí perspektivy, nebo lépe řečeno z pohledu "pilota" v tom malém modelu.

Nastane fáze výběru kamery. Musí to být lehké, musí to být malé, mělo by to umět točit dostatečně dlouho. A hlavně by to mělo být levné, protože co kdybych s tím havaroval a rozbil to!

Následuje koupě levné kamery, která se zdá dostačující pro zamýšlený účel a natočení prvních záběrů. Potom nadšení při stažení videa do počítače a prvním prohlížení natočeného záznamu. Při druhém a dalším shlédnutí to už taková sláva není. Hlavně když to člověk srovná se záběry jiných, které jsou o třídu lepší.

I já jsem měl mentální blok dát na model přístroj za 12 tisíc. Opravdu, co kdybych to letadlo rozšvihal? To s tím rozbiju i ten nový drahý foťák! Potom jsem ale viděl, jaká krásná videa natočili kamarádi, co dali do modelu pořádnou kameru, co se nezalekli té hrozby havárie. A řekl jsem si: Vždyť já ty modely nerozbíjím, lítám s nimi běžně několik let. Stát se to může, ale to je prostě osud. Prostě to risknu.

Tak jsem došel k tomu, že nemá cenu se zdržovat pokusy s přístroji, které jsou sice laciné, ale jejich technické parametry jsou slabé, nefungují dobře a natočený materiál nesnese srovnání s materiálem vytvořeným jinými "točiči". A taky nejde použít tento materiál do filmu natočeného ruční kamerou.

Časem jsem taky došel k poznání, že při natáčení je také velmi důležitá dobrá ovladatelnost přístroje, jednoznačnost jeho ovládání. Ve chvíli, kdy potřebujete natočit nějaké neopakovatelné záběry, točíte v provozu dalších několika modelů, není třeba možné zkoumat, zda kamera točí nebo netočí.

Samozřejmě vše má nějaké praktické hranice a já třeba asi nikdy nedám do modelu HD kameru za 60 tisíc, jako to dělá jeden Japonec. Na to nemám. Ale raději dám třeba o 5 tisíc více, než za jednoduchý přístroj s tím, že budu mít záběry, za které se nebudu muset při promítání stydět, které budou mít nějakou hodnotu.

A nejdražší na všech těchto pokusech je čas! Čas ztracený pokusy o natáčení s nevyhovujícím aparátem, čas ztracený řešením problémů přístroje, čas ztracený vymýšlením jak obejít jeho nedostatky. Nemá cenu se zdržovat!

Nemá cenu se bát 

Ještě malou poznámku k mojí myšlence, že nemá cenu se zdržovat. Inspirací mi bylo toto nedávno zveřejněné video:

Video je natočené ve "fotogenickém" prostředí, za dobrého světla a dobrou kamerou (HD Helmet HERO). Když jsem se na video dokoukal, tak jsem si řekl: To je teda taky odvážný chlapík! Lítá nad mořem s drahým modelem, s drahou kamerou a nebojí se. Ale on se asi bojí stejně, jako se bojíme my.

Není to tak, že na "západě" je to pro ně levnější. Vím to z osobní korespondence, že i v prosperujících západních zemích koupit "kompoziťáka" není pro každého "drobnost", stejně tak koupě pořádné kamery. I oni přemýšlí nad nákupy a i oni se ze začátku bojí, když vezou tu kameru, že třeba spadnou do toho moře.

Já jsem se bál taky, když jsem přilepil kameru na konec křídla velkého letadla. Sledoval jsem ji bedlivě po vzletu, sledoval jsem ji bedlivě prvních deset minut letu, ale¨potom jsem se věnoval dalším činnostem a když jsem občas vrhl na kameru pohled, říkal jsem si, jak bych ji asi hledal v polích pod námi, když letíme šest stovek nad terénem devadesátkou a já bych si všimnul chybějící kamery až po pěti minutách?

Občas se ale musí něco risknout!