Vrátil jsem se z dovolené a prohlížím

-

Vybaluji věci z dovolené z kufru. Souběžně s tím už běží počítač v kumbálu a já přesunuji soubory z paměťových karet z foťáku, stahuji natočený materiál z pásek z kamery a přitom už prohlížím co jsem nafotil a co jsme natočil. Žena mě od toho stále vytrhuje: "Ukliď si to tady! Nedá se tu projít!" nebo "Proč je ten stativ v kuchyni na lince?"

Mám rád ty okamžiky, kdy vidím záběry poprvé na pořádné obrazovce, to napětí, zda se "ta neopakovatelná fotka" povedla ostrá, zda "ten pěkný záběr" nebude rozklepaný.