Po létě

Stopky mám nastaveny na 6 minut, tak se na tu chvilku létání za humny ani neoblékám. Letadlo ale po odhodu moc neletí. Na plný plyn sotva stoupá, udělat přemet z přímého letu nedám ani náhodou. Aha, je to baterka co už minulou zimu byla měkká. V kapse mám jinou, tvrdší. Než ale na tu dojde, propadl jsem se v obratu až k zemi, škrtl křídlem o zem a jdu domů s vytrženou pákou křidélka. Let s nedostatečným výkonem motoru mě rozhodil natolik, že to skončilo takhle. Jdu domů lepit.

Po půlhodině stojím zase na louce. Letadlo s lepší baterkou letí jak jsem zvyklý. Zkouším akrobatit a všechno jde líp, než jsem čekal. Po létání s větroni, házedly a hydroplány nadšeně vnímám, jak letadlo přesně poslouchá povely rádia, letí kam ho pošlu a ukazuje taky všechny chyby, které dělám . Celých šest minut si užívám, cítím, jak mi to jde zase lépe se směrovkou i s korekcemi polohy letadla v různých polohách. Domů jdu s myšlenkou, jak zítra zase půjdu potrénovat.

Mám Jaka tři roky a za tu dobu už mám zažitý průběh sezóny. Zalétám si s Jakem i v létě, ale hlavní sezónu mám v zimě za dní, jako jsou tyhle. Bezvětří, šero. Se dvěma baterkami polétám dvakrát po šesti minutách, za dvacet minut ani nestačím vymrznout i když je kolem nuly. A takové rundy dám v zimě dvě, dá se to stihnout i když je světlo v zimě tak krátkou dobu. Pomáhá mi to zlepšovat si pilotní návyky.

Zítra tedy půjdu určitě znova. Jen si musím dát pozor, abych jeko dneska nešlápl na louce do kočičince!