Krabička

U takové věci je třeba přemýšlet a zvažovat různá hlediska: jak to upevnit na letadlo, jak zařídit, aby se to dobře chladilo, jak zařídit, aby to bylo chráněno při manipulaci nebo při havárii atd. atd. Je to celé hodně titěrné a zranitelné - ty upevňovací díry destičky plošnoho spoje mají rozteč jen 25 mm!

Zvažoval jsem v zásadě dvě uspořádání: naležato a svisle:

Abych mohl zkoušet různé varianty a abych viděl rozměrové poměry, začínám vždy tím, že si namodeluji v CAD programu díly, se kterými pracuji. V tomto případě jsem si oměřil a namodeloval desku airunit s její anténou a kameru. Okolo těchto dílů zkouším namodelovat nějakou krabičku.

Modelování na obrazovce je jedna věc, jak taková vymodelovaná věc funguje je druhá věc. Průběžně posílám modely na tiskárnu a na vytištěném dílu si ověřuji, zda to odpovídá mému záměru a předpokladům. Při tomhle prototypování postupně měním uspořádání dílů, dimenzování, dostávám další nápady. V tom je výhoda mít 3D tisk doma a umět si něco sám namodelovat. Obrovskou výhodou programu Autodesk Fusion je jeho parametrické chování. Mohu se libovoně vracet v modelování zpátky ke krokům, které jsem provedl předtím, nemusím potom pracně "překreslovat" to, co jsem dělal potom. Překreslí se to samo. V tomto případě jsem už měl krabičku namodelovanou, ale kvůli podpěrným sloupkům jsem se vrátil na začátek modelování a trochu s deskou airunit pohnul. Pak jsem přišel na to, že by nemusela být airunit kvůli chlazení rovnoběžně se směrem letu atp. Podobně po vytištění dílu se mi zdála nějaká část moc titěrná, tak jsem někde přidal na materiálu. Těch výtisků bylo několik, jsou to korunové položky a provést změnu ve Fusionu je taky snadné. Doberu se tak výsledného řešení postupně v několika iteracích, kdy si vytisknu i v průběhu modelování ještě nehotový model.

Až dojde k praktickým pokusům, určitě přijdou další nápady. V parametrickém CADu to snadno modifikuji a vytisknu jinou variantu. Ale chce to mít u ruky i ten CAD i ten tisk! 😃