Dopolední polétání
Protože jsem přes týden opravil trup u podvozku, mohl jsem dnes dopoledne vyrazit s Martinem a s motorákem.
Domluvili jsme se na dopoledne na desátou. Už od rána je den jako vymalovaný. Po ránu je přijatelných 12 stupňů. Nabírám dva litříky naturalu a frčím s Extrou na střeše nahoru nad Teplice na letiště.
Tady nikdo není, jen Martin na mě čeká. Dáváme naše eroplány dohromady. Nejdříve poletíme s Martinovým A-stickem. Martin bude zase trénovat vodění motoráka ve výšce.
Já než se Martin s modelem připraví zkouším natočit motor s novou vrtulí běhal až do konce? No asi taqk, že když jsem minule po vylomení podvozku zkoumal vnitřek trupu, tak jsem nádrž posunul dopředu a tím jsem hadičku natlačil na ještě horký tlumič. A proto mi ta nádrž při umisťování na místo po opravě pořád cestovala dopředu k motoru!
Po vyříznutí spečeného kousku hadičky motor startuje a běží jak má. Dávám zkušební let s novou vrtulí. Ta se ukazuje jako moc těžká. Motor ji neutočí. Při mezipřistání trochu zápasím s bočním větrem. Startuji a trochu akrobatím. Za chvilku vidím, že Martin už je zase nachystaný. Sedám, ale vítr mě zahání z dráhy. Další pokus. Podrovnávám dobře metr nad zemí a jak se tak v té výšce plácám, stáčí se mi model proti větru. Další pokus. Úplně špatně. Dneska nejsem ve své kůži. Sedám až napočtvrté, ale až za polovinou dráhy. Ve výběhu se modlím, abych nevjel na konci dráhy do vysoké trávy a zase neštípl vrtuli. Dobře to dopadlo.
Startuji Martinovi A-sticka do druhého letu. Dalších osm deset minut poletování sem tam. Pomalu chystám Martina na to, že kdyby mu chcípl motor, tak to na zem posadí on. Zatím tím moc nadšený není. Model mu i na půl plynu připadá hrozně rychlý.
Sedám a prchám domů. Extru nerozebírám. Na střeše auta ji odvážím ke klukům do hangáru mezi velká letadla. Odpoledne si ji vyzvednu.