Večer tropický, pitomý
Počasí se ostře zlomilo do veder a místo jarního ovzduší je na louce jak na Sahaře. Jít létat v poledne je jak za trest. Šli jsme proto ven až na půl sedmou večer.
Slunce se milosrdně schovalo za mraky a teploměr už lezl pod třicítku. Je však cítit, jak je to vše přehřáté a je s podivem, že zase nebyla bouřka jako včera, kdy krupobití zničilo půl zahrady.
Odstartoval jsem proti větru, ten mi ale za chvilku foukal do zad, za chvíli z boku a ve vzduchu blázinec. Funray normálně létá jak po kolejích, teď se ve vzduchu zmítá tak, jak jsem asi ještě v životě nezažil. Že nějaký poryv letadlo nakloní, nebo letadlo padne dolů, to je v termickém počasí běžné, ale teď je to jako když někdo kopne z boku do směrovky. Letadlo, které se v "normální" turbulenci zmítá kolem podélné a příčné osy, se najednou výrazně zmítá kolem osy svislé. Je to tak výrazné, že letadlo padá do vývrtky. Musím si pomáhat zavrčením motorem, abych udržel rychlost, nestačí jen letadlo potlačit. Desetimetrová výška se mi najednou nezdá bezpečná!
Zkoušel jsem nastoupat do větší výšky, ale i vysoko letadlo moc spořádaně neletí. Všude to je boj. Ani jsem nevylétal první baterku a do vzduchu se mi už nechce. Pavel taky přistál a taky už neletěl. Nestálo to za to. Pokecali jsme a jeli domů.